Jdi na obsah Jdi na menu
 


Radkovi (Bandy, 31. 10. 2009 13:29)

Ale příroda vytváří. Jen netvoří. Tvorba je cílevědomý proces, vlastní jen lidem.Tak je definována.Stačí mi jeden příklad, kdy se příroda rozhodla něco uskutečnit a udělala to.

ratka (Bandy, 31. 10. 2009 13:20)

Myšleno to bylo tak, že to, že se protějšek mýlí nemusí znamenat, že je mdlého rozumu. Že je nefér argumentovat inteligencí či erudicí protějšku.

... (radek, 24. 10. 2009 21:57)

Příroda že nic nevytváří?To je opravdová nafoukanost lidského egoismu a marné povýšenosti.
Vzato jiným pohledem..ále..to by bylo na dlouhé zimní večery..
Pro Hanku..Pískoviště je pěkný název..dvě lopatky mám..když by náhodou a i písek nějaký mám..ehmm

... (radek, 24. 10. 2009 21:48)

Ha!Kolik bábovek,a jak velikých..Týjoo..musím opatrně,ať je nepobořím..DD))

Bandy :o)) (ratka, 22. 10. 2009 09:39)

aha, tohle pravidlo neznam. Zdalo se mi ze zrovna natomhle vebu je osobniho azaz vcetne temat

ratka (Bandy, 22. 10. 2009 07:34)

Domnívám se, že z mé strany šlo jen o upozornění na jedno ze základních pravidel tohoto webu:"Nikdy nesváděj témata do sféry osobní".

Kvanta (Bandy, 22. 10. 2009 07:30)

ny.

Kvantová fyzika je soubor oborů postavených na teoriích, jejichž ústředním pojmem je kvantum. Na rozdíl od klasické fyziky se v nich nepopisuje stav systému pouze přiřazením určitých přesně daných hodnot fyzikálních veličin, ale předpokládají i existenci stavů, u kterých je výsledek měření předpověditelný pouze v rámci pravděpodobnosti.
Vybral jsem si tyto věty z Wikipedie. Mám k tomu jediný důvod. Zdá se mi, že tady frekventovanou magii nahradila právě kvantová fyzika.Je stejně neuchopitelná a tajemná. Nic si nemůžeme osahat, nic vyzkoušet. Ve středu zájmu jsou především částice pohybující se rychlostí blízké rychlosti světla.

ja si ten prvni (ratka, 20. 10. 2009 10:03)

odkaz dokonce vytiskla :o) A moc Danielovi za nej dekuji.
TAkove to popichovani kdo je teda chytrejsi je usmevne :o)) prijde mi to jako typicka muzskokohoutkova vlastnost. (natrepavani hrebinku a strgani ostruh) Nekdo to proste takhle ma rad.

Daniel (Bandy, 20. 10. 2009 09:19)

Nahlédl jsem do Tebou nabídnutých odkazů a dověděl jsem se mnohem víc, než mě zajímalo. Všechno nedorozumění vzniklo tím, že já se častěji než s hustotou energie potkával s hustotou pole. Může to být totéž jen jinými slovy. Mimo jiné se mě Tvá pochybnost o mých možnostech dotkla. Já o Tvých ani jednou nezapochyboval.

Bandy (Daniel, 20. 10. 2009 00:18)

Díky. Tvá odpověď je naprosto vyčerpávající:-))). Nevíš, proto tě to nezajímá. Zlobit se nebudu. Ale jen malou poznámku: Když dáváš příklad, musí se to vztahovat k věci. Nechci ti nic vyčítat, ale mám dojem že souhrn odkazů ti nebyl po chuti. I to se stává. Odkazy jsem ti posílal proto, že nebylo v mých silách, abych ti srozumitelně vysvětlil daný problém. Chápu, že takový rozhovor tě musí zdržovat a proto tě již dále nebudu obtěžovat, aby ses mohl plně věnovat důležitějším a příjemnějším věcem. Témata nebyla odtažitá, hovořila k věci. Není mou vinou, že jsi nepochopil. Právě ty odkazy by ti to ozřejmily. Ale to bych asi od tebe očekával moc.
V jednom máš pravdu: taková konverzace opravdu zdržuje.
I tobě přeji hodně štěstí.

Danieli (Bandy, 19. 10. 2009 22:17)

Nevím, jaký rozdíl je mezi vakuem a fyzikálním vakuem.A necítím se být nedostatkem této znalosti ochuzen. Necítím se dobře, když Tě musím upozornit, že tepelnou energií jsem neargumentoval, jen jsem ji uvedl jako příklad. Stále jsem měl pocit, že hovořím srozumitelně a dost dobrou češtinou. Překvapuje mne proto, že se mi zcela jasně nerozumí. Já položím otázku a dostanu odpovědi prostřednictvím odkazů na témata zcela odtažitá. Takový rozhovor mě zdržuje. Nemám chuť se mu věnovat. Promiň. Ze začátku se mi to zdálo zajímavé. Hodně štěstí.

Pro přítele Bandyho - 2 (Daniel, 19. 10. 2009 18:27)

Posílám ti další dva relevantní odkazy. Volím je tak, aby byly v co největší míře pro tebe uchopitelné.

První odkaz je článek prof. Petra Kulhánka z ČVUT Praha: www.aldebaran.cz/ls/LS06/2006_22.html

Druhý odkaz je z archívu Vl. Wagnera:
hp.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/vakuum/vakuum.html

Věřím, že po prostudování všech odkazů, které jsem ti poslal, budeš v dokonalém obraze a přitom to nebude pro tebe až tak těžké a nepochopitelné.

... (radek, 10. 08. 2009 14:42)

 

 

A tomuto světu,tomuto bojišti trýzněných a úzkostných bytostí,které mohou existovat jedině tím,že jedna požírá druhou,kde tedy každé zvíře vyzbrojené zuby je živým hrobem tisíce jiných a jeho sebezáchova je řetězem mučednických smrtí,kde potom s poznáním roste schopnost pociťovat bolest,která proto dosahuje svého nejvyššího stupně v člověku a to tím vyššího,čím je inteligentnější,k tomuto světu byl přitažen systém optimismu s cílem demonstrovat nám jej jako nejlepší ze všech možných.Absurdita je křiklavá.--Optimista mě vyzve,abych otevřel oči a pohlédl na svět,jak je krásný ve slunečním světle se svými horami,údolími,říčkami,rostlinami,zvířaty atd.--Cožpak je však svět kukátko?Na vidění jsou tyto věci ovšem krásné,ale býti jimi je zcela něco jiného(Na krásu zimní krajiny se přes okno krásně kouká,vždyť v krbu tak krásně praská dříví...neodpustil jsem si poznámku..r).--Potom přijde teleolog a vychvaluje mi moudré zařízení,díky němuž je postaráno o to,aby se planety nesrazily,země a moře aby se nesmísily v kaši,nýbrž se krásně držely vedle sebe,také aby vše neztuhlo ve stálém mrazu,ani nebylo vysušeno žárem,rovněž aby v důsledku pohybu ekliptiky nebylo žádné věčné jaro,ve kterém nemohlo nic dozrát apod.--Avšak toto a všechno toto podobné jsou pouhé conditiones sine quibus non.Má-li totiž svět vůbec být,jestliže potřebuje planety jako světlo vzdálených hvězd,aby tu existovaly a aby jako Lessingův syn hned po narození nezmizely,pak ovšem nemohou být tak nevhodně uspořádány,aby již jejich základní kostře hrozilo zřízení.Ale když se od rezultátů vychvalovaného díla pokročí dále k sledování herců,kteří hrají na tom tak trvale zbudovaném jevišti,a vidíme,jak se se senzibilitou objevuje bolest a stoupá tou měrou,jak se rozvíjí inteligence,jak potom stejným krokem stále silněji vystupuje lačnost a utrpení a roste tak,že nakonec neposkytuje lidskému životu žádnou jinou látku než k tragédiím a komediím--pak ten,kdo není pokrytec,bude těžko disponován k tomu zpívat Aleluja.
A.S. z knihy Svět jako vůle a představa

Tak zatím lidi,žízeň je totiž věčná,jak říkává děda,jdu letím ukojit lačného draka.(radek)

... (radek, 10. 08. 2009 14:13)

Neboť lidské bytí,které je daleko toho mít charakter daru,je naprosto jen kontrahovaným dluhem.Požadavek jeho zaplacení se projevuje v podobě naléhavých potřeb,kladených tímto bytím,mučivým přáním a nekonečnou nouzí.Splácení tohoto dluhu se zpravidla věnuje celý život,jsou však tím zahlazeny jen úroky.Kapitálový účet se vyrovnává smrtí.--A kdy se tento dluh kontrahoval?--Při plození.--Když tedy pohlédneme na člověka jako na bytost,jejímž bytím je trest a pykání,tak ho již zahlédneme ve správném světle.Mýtus o upadnutí do hříchu(ačkoli byl pravděbodobně jako celý judaismus vzat ze Zend Avesty(Bun-Dehesh pozn.A.S.)je tím jediným ve Starém Zákoně,čemu mohu přičíst metafyzickou,ačkoli jen alegorickou pravdu,ba je to jediné,s čím se mohu ze Starého Zákona smířit.Ničemu jinému se totiž naše bytí tak nepodobá,jako důsledku chybného kroku a trestuhodné rozkoše.Novozákonní křesťanství,jehož etického ducha má také bráhmanismus a budhismus,a tedy je je velmi cizí optimistickému duchu Starého Zákona,a nanejvýš moudře váže na onen mýtus:ano,bez něho by judaismus neměl žádný opěrný bod.--Chceme-li vyměřit stupeň dluhu,kterým je naše bytí zatíženo,pak pohleďme na utrpení,jež je s ním spojeno.Každá velká bolest,ať tělesná či duševní,říká,co si zasloužíme:neboť by na na nás nemohla dolehnout,kdybychom si ji nezasloužili.Že také křesťanství vidí naše bytí v tomto světle,dokazuje jedno místo z Lutherova komentáře ke Galatským,c3,které jsem měl k dispozici jen latinsky:My všichni jsme tělesně a věcně subjektem ďábla a cizinci ve světě,jenž je tím vlastně prvním a Bohem.Proto chléb,který jíme,nápoj pijeme,šaty které nosíme dokonce vzduch a vše,čím tělesně žijeme,je v moci ďábla.--Někdo asi vzkřikne nad melancholičností a bezútěšností mé filozofie:spočívá pouze v tom,že místo toho,abych jako ekvivalent hříchů fabuloval budoucí peklo,prokázal jsem,že kde leží vina,ve světě,je také již něco podobného peklu:kdo by je však chtěl popírat,může to lehce zkusit.

... (radek, 10. 08. 2009 13:45)

Omlouvám se za tak dlouhé příspěvky.Svými slovy bych tohle všechno nedokázal líp formulovat a jen bych vše zkreslil.Ne se vším však s Schopenhaurem plně souhlasím.Přesto je pro mě skutečným,nadčasovým filozofem a sledovat,či lépe vstřebávat jeho úvahy jsou pro mě požitkem..DD))
A pokud jsou tyhle statě pro někoho nudné a plné pesimismu,ať je jednoduše prostě nečte.
Děkuju za pochopení.(radek)
--

Vůbec se lidé ve vzájemném jednání zpravidla vyznačují nespravedlností,krajní neslušností,tvrdostí ba krutostí:opačné způsoby jsou vyjímečné.Na tom spočívá nutnost státu a zákonodárství,ne na nějakých tlachách.Ale ve všech případech,které neleží v oblasti zákonů,člověk ihned ukazuje svou bezohlednost vůči sobě rovným,která vychází z bezmezného egoismu,tedy také ze špatnosti.Jak člověk zachází s člověkem(natož se zvířaty a rostlinami)ukazuje např.černošské otroctví,jehož konečným ůčele je cukr a káva.Ale není třeba chodit tak daleko:pětileté děti nastupují do přádelen nebo jiných továren,kde sedí nejprve 10,pak 12 a konečně 14hodin denně a vykonávají stejnou mechanickou práci,to znamená,že zábava dýchání je draze zaplacena.To je však osud milionů,mnoho milionů jiných lidí má osud analogický.(A.S.žil v jiné době,ale i dnes jsou tyhle slova pravdivá)

... (radek, 10. 08. 2009 13:18)

Jestliže svět a život jsou samoúčelné a tedy teoreticky nemají žádné oprávnění a prakticky nevyžadují žádné odškodnění či nápravu,nýbrž jsou,podle podání Spinozy a dnešních spinozistů,jako jedinečná manifestace Boha animi causa nebo také z druhé strany,mají takovou evoluci,že jejich bytí nemusí být ani oprávněno důvody,aniž vyvoláno nějakými důsledky--potom by nemuselo být utrpení života vyrovnáno jeho požitky,což,jak řečeno,je nemožné,protože mou přítomnou bolest nikdy nezruší budoucí radost,neboť ta vyplňuje svůj čas,jako má svůj čas i bolest--nýbrž nesmělo by existovat vůbec žédné utrpení,ani smrt,nebo nic,co by nás děsilo.Jen tak by se život vyplatil.
Protože náš stav je však mnohem spíše něčím,co by raději nemělo být,tak nese všechno,co nás obklopuje,jeho stopy--stejně jako všechno v pekle páchne sírou--neboť vše je stále nedokonalé a klamné,každé příjemné je nahrazováno nepříjemným,každý požitek je vždy jen poloviční,každé uspokojení přináší s sebou své vlastní rušení,každé ulehčení nové těžkosti,každý pomocný prostředek v naší denní a hodinové bídě nás každý okamžik nechává na holičkách a vypovídá službu,stupeň,na který jsme vstoupili,se pod námi často zlomí,ano,nehody,velké a malé jsou živlem našeho života a my jsme jedním slovem podobni Phineovi,kterému Harpyje znečisťovaly všechno jídlo a činily je nepoživatelným.Všechno,čeho se dotkneme,nám odporuje,protože má svou vlastní vůli,kterou musíme překonat.Proti tomu člověk zkouší užívat dva prostředky:předně chytrost,prozíravost,vychytralost:ta nás však nepoučí,je nedostatečná a stane se naší hanbou.Za druhé stoickou lhostejnost,která chce každou nehodu odzbrojit vyrovnaností se vším a pohrdáním vším:prakticky vede ke kynickému odříkání,které raději jednou provždy od sebe odvrhává všechny pomocné prostředky a ulehčení,činí nás psem:jako Diogenes v sudu.Pravdou je:máme být bídní a jsme.Přitom hlavním zdrojem nejvážnějšího zla,které člověka potkává,je člověk sám:homo homini lupus.Kdo správně pochopí tuto tezi,uvidí svět jako peklo,které převyšuje peklo Dantovo tím,že ďáblem musí být jeden druhému,k čemuž je ovšem jeden vhodnější než druhý.Před všemi pak stojí arciďábel v podobě někoho vyššího,který statisíce lidí žene proti sobě a volá k nim:"Utrpení a umírání je vaše určení:tak na sebe střílejte z pušek a kanonů!"a oni to dělají.

... (radek, 10. 08. 2009 12:48)

Dříve,než se člověk důvěřivě vyjádří.že život je dobro hodné přání či díků,ať jednou srovná sumu jakkoli možných radostí,které může ve svém životě zažít,se sumou jakkoli možného utrpení,které ho v jeho životě může potkat.Věřím,že bilanci by nebylo těžké udělat.V podstatě je však zcela zbytečné hádat se,zda je na světě více dobra či zla:neboť již pouhá existence zla věc rozhoduje,neboť tu nikdy nemůže zahladit vedle ní existující či po ní nastupující dobro,tedy ani zlu se vyrovnat:
Mille piacer´non vagliono un tormento.
(tisíce požitků nemajícenu jedné trýzně)
Petrarca

Štěstí není nic než sen,reálná je bolest...Je osmdesátkrát více toho,co nás zkouší,Nevím co jiného,než rezignovatMé žádosti jsou jako mouchy potravou pavouka a bytí lidí je jen užíráno smutkem.
Voltaire

Náš život je falešné povahy:v harmonii věcí nemůže spočívat tento tvrdý dekret,tato neodstranitelná skvrna hříchu,tento bezmezný ančar,tento vše otravující strom,jehož kořenem je země a větvemi mraky,z nichž na lidi prší rány jako-nemoc,smrt,otroctví,všechny strasti,které vidíme,a co horšího i strasti,které nevidíme,což všechno pulzuje nevyléčitelnou duší se stále novou úzkostí srdce.
Byron

... (radek, 10. 08. 2009 12:30)

Chceme však jít ještě do detailů věci,neboť v těchto náhledech cítím mnoho rozporů.--
Především chci ještě následujícím posílit v textu podané prokázání negativity všeho uspokojení,tedy všech požitků a všeho štěstí v protikladu pozitivity bolesti.
Cítíme bolest,ne však bezbolestnost,cítíme starost,ne však bezstarostnost.,strach,ne však bezpečí.Cítíme přání,jako cítíme hlad a žízeň(a tu mám nyní přeukrutnou),jakmile jsou však tato přání naplněna,je to s nimi jako s tím,co koušeme,které v okamžiku spolknutí přestává existovat pro náš pocit.Požitky a radosti bolestně postrádáme,jakmile se nedostaví:ale bolesti,dokonce ikdyž tu dlouho nebyly,bezprostředně nepostrádáme,nýbrž nanejvýš na ně záměrně prostřednictvím reflexe myslíme.Neboť bolest a nedostatek mohou být pozitivně pociťovány a tedy samy o sobě dávají vědět:blaho je naproti tomu pouze negativní.Právě proto si tří největších statků života,zdraví,mládí a svobody,nejsme vědomi jako takových,pokud je máme,nýbrž teprve poté,co vyklidily místo dnům nešťastným.--
V míře,jak přijímáme požitky,ztrácíme pro ně citlivost:to,na co jsme si zvykli,už nevnímáme jako požitek.Právě tím však získáváme citlivost pro utrpení:neboť ztrátu toho,na co jsme si zvykli,pociťujeme bolestně.Tedy jměním pociťujeme míru nutného a tím získáváme schopnost bolesti.--
Hodiny plynou tím rychleji,čím jsou příjemnější,tím pomaleji,čím jsou trýznivější:protože bolest,ne požitek pozitivního,je to,čeho přítomnost pociťujeme.Právě tak si při dlouhé chvíli uvědomujeme čas,při krátké chvíli ne.Obojí dokazuje,že naše bytí je je nejšťastnější tehdy,když je nejméně stopujeme:z čehož vyplývá,že by bylo lepší je nemít.--Velké,živé radosti lze vůbec myslet jen jako to,co následuje po velké předchozí bídě:neboť k stavu trvalého uspokojení nemůže dojít,není to nic než krátká chvíle nebo také uspokojení marnivosti.Proto jsou všichni básníci nuceni předvádět své hrdiny v úzkostných a mučivých situacích,aby je z nich mohliopět osvobodit:drama a epos líčí tedy vesměs jen bojující,trpící,mučené lidi a každý román je jen kukátkem,v němž člověk vidí stahy a uvolnění úzkostného lidského srdce.

... (radek, 10. 08. 2009 12:00)

Život se svými hodinovými,denními,měsíčními a ročními nepříjemnostmi,malými,většími a velkými,se svými zklamanými nadějemi a nehodami mařícími všechny výpočty,nese tak zřetelně pečeť něčeho,co se nám musí zprotivit a co je těžké pochopit,jak to,že to člověk nemohl poznat a nechal se přemluvit,aby tu byl a bral to s vděčností,že bude šťastný.Cožpak spíše než ono neustálé klamání a rozčarování jako obecná povaha života v nás nemá vzbudit přesvědčení,že vůbec nic z našeho usilování,puzení a boje nemá cenu,že všechny statky jsou nicotné,svět ve všech koncích bankrotuje a život je obchod,který nekryje náklady a že tedy naše vůle by se od něj měla odvrátit?
Způsobem,jakým o sobě dává vědět nicotnost všech objektů vůle intelektu,kořenícím v individuu,a jak se mu stává pochopitelnou,je především čas.Čas je formou,prostřednictvím níž se ona nicotnost věcí jeví jako jejich pomíjivost,neboť díky času se nám pod rukamavšechny naše požitky a radosti mění v nic a my se potom udiveně ptáme,kde zůstaly.Ona nicotnost sama je proto to jediné objektivní času,tj.to,jehož výrazem je.Právě proto je čas apriorně nutná forma všeho našeho nazírání:v ní se všechno musí podávat,i my sami.V důsledku toho se náš život podobá platbě,kterou dostáváme jen v měďácích a přesto ji musíme kvitovat:platba jsou dny,účet je smrt.Neboť čas v poslední instanci vyhlašuje soud přírody o hodnotě všech v čase se jevících bytostí,když je ničí:
A neb,co vzniká,vše
by zahynulo,hodno je,
proto by bylo líp,nic kdyby nevznikalo.
Tak je stářím a smrtí,k nimž každý život nutně spěje,ústy samotné přírody vysloven rozsudek nad vůlí k životu,který říká,že tato vůle je úsilí,které musí zmařit samo sebe."Co jsi chtěl,"říká,..takto končí:chtěj něco lepšího."--
Tedy poučení,které každému dává jeho život,spočívá v celku v tom,že předměty jeho přání neustále klamou,vrávorají a padají,tedy přinášejí víc muk než radosti,až se konečně zhroutí i celý základ a půda,na niž všechna stojí,když se život sám zničí.
Tak každý dostává poslední posilnění,že všechno jeho usilování a chtění bylo zvráceností,chybnou cestou.

A.Schopenhauer (radek, 10. 08. 2009 11:31)

Z noci bezvědomí probuze k životu nachází se vůle jako individuum ve světě bez konce a bez hranic,mezi nesčetnými individuy,jež všechny usilují,trpí a tápou a jako přes úzkostný sen spěchá zpět k starému bezvědomí--
Až dotud jsou však její přání neomezená,její nároky nevyčerpatelné a každé uspokojené přání vyvolává nové.
Žádné možné uspokojení na světě nemůže stačit k utišení její žádostivosti,postavit konečný cíl její touze a vyplnit bezmeznou propast srdce.(Stačí se např.neuzaujatě kouknout na životy slavných jako byli např Jackson,Presley a mnoho jiných),
Sledujeme-li co je zpravidla jakýmkoli uspokojením člověka,pak to většinou není nic víc než skrovné zachování tohoto bytí,denně dobývané s nezměrnou námahou a stálou starostí,v boji s nouzí,a pak ve výhledu,smrt.--
Všechno v životě dává vědět,že to,co je určeno pozemským štěstím,je zmařeno nebo poznáno jako iluze.Dispozice k tomu leží hluboko v podstatě věcí.
Úměrně tomu je život většiny lidí trudný a krátký.Ti poměrně šťastní jsou většinou šťastní jen zdánlivě,nebo jsou-li.jako třeba vzácné vyjímky dlouhověkých,pak jako bábničky.Život se podává jako neustállý podvod,v malém i ve velkém.Pokud něco slíbil,tak to nedodrží(u mě poměrně častý jev,kolikrát jsem někomu něco slíbil a nedodržel..DD),a když ano,pak jenom aby ukázal,jak málo bylo bylo to toužené hodno přání,tak nás tedy klame hned naděje,hned její vyplnění.Pokud se vyplnila,tak jen proto,abychom ji ztratili.Kouzlo oddálení nám ukazuje ráj,který zmizí jako optický klam,když se k němu přiblížíme.Štěstí tedy vždy leží v budoucnosti nebo také v minulosti a přítomnost lze srovnat s malým temným mrakem,který vítr honí po osvětlené ploše,před ním a za ním je všechno jasné,jen on sám stále vrhá stín(nádherný příměr).Přítomnost je vždy nedostačující,budoucnost však nejistá,minulost neopakovatelná.

Satance (radek, 10. 08. 2009 11:01)

kDYBYS MĚLA TU MOC,ŠLA BYS DO TOHO?

Do čeho prosím tě?Je to krásná myšlenka změnit svět k obrazu svému.Nikdo aby netrpěl hlady,všichni šťastní a tak podobně.Holá utopie.Nic víc.Tenhle svět nijak nezměníš.Zkus to nejprve sama se sebou.Pokud v tomhle uspěješ,nebudeš už pak mít potřebu svět nijak měnit.
Něco zde zase odcituju z úvah Arthura Schopenhaura.Děkuju ti za to,že jsi pro tyhle myšlenky zde udělala prostor.I za tvou trpělivost s drakem.

radce (radek, 08. 08. 2009 21:38)

Pokud se Tvá maminka opravdu chystá na cestu..buď při ní.Mnoho starých lidí totiž odchází osamoceni zapomenuti příbuznými i přáteli.Co se mnou bude..atd?I má babička(z matčiny)se mě na to často ptávala.Bylo to v době,kdy jsem v sedmnácti zdrhl z domu a přespával u ní v podroví.Nade mnou jen holubník s hejnem holubů.
Poznal jsem na ní,že odchází.Dá se to poznat.Řekl jsem jí,že je to jako když jde spát,jen už pak ráno nepodojí svou oblíbenou kozu se kterou až do smrti téměř po celý den vysedávala na louce.I tak odešla,na poli,v trávě.Ani ta koza už tu není,jen ve vzpomínkách.Vše se mění,vše co přichází,musí i odejít.
Pozdravuj maminku a že ji přeju klid..a tvou dlaň v její než vydechne naposledy.
Jak už napsal Goethe,když se člověk může narodit jednou,proč ne třebas i podruhé?To co teď mluví,píše..to odejde.Nikdy už nebude takové co nyní a znovu.Tohle je můj úhel pohledu,nechci jej nikomu vnucovat.

Oceán je obrovský..a vlnky stále vznikají a mizí,voda je vodou.

Bandy (radek, 08. 08. 2009 20:57)

Podstatu kauzality,která má svou největší zřetelnost jen na nejnižších stupních objektivizace vůle(tj přírody),tedy jednak znovu poznáváme na všech stupních,i na těch nejnižších,podstatu vůle,ačkoli toto poznání bezprostředně získáme jen na nejvyšším stupni.Starý omyl říká:kde je vůle,tam není kauzalita,a kde je kauzalita,není vůle.My však říkáme:všude kde je kauzalita,je vůle a žádná vůle nejedná bez kauzality.Punctum controversiae tedy je,zda vůle a kauzalita může a musí existovat v jednom a témž procesu.Co poznání,ať už je jakékoli,ztěžuje,je okolnost,že kauzalitu a vůli poznáváme dvěma zásadně odlišnými způsoby:kauzalitu zcela zvenčí,zcela bezprostředně,zcela rozvažováním,vůli pak zcela zevnitř,zcela bezprostředně,a proto čím je v každém daném případě poznání jednoho jasnější,tím je poznání druhého temnější.Proto tam,kde je kauzalita nejpochopitelnější,poznáváme podstatu vůle nejméně..A tam,kde o sobě dává vědět vůle nepopiratelně,je kauzalita tak zatemněna,že primitivní rozvažování se může odvážit ji popřít.-
Kauzalita,jak jsme se naučili od Kanta,však není ničím víc než a priori poznatelnou formou rozvažování,tedy podstatou představy jako takové,která je jednou stranou světa.Druhou stranou je vůle,ta je věcí o sobě.V obráceném poměru stojí ozřejmování kauzality a vůle,ono střídavé předstihování a zaostávání obou spočívá tedy v tom,že čím víc je nám dána věc pouze jako jev,tj jako představa,tím zřetelněji se ukazuje apriorní forma představy,tj.kauzalita-takto u neživé přírody.Avšak opačně,čím bezprostředněji jsme si vědomi vůle,tím více forma představy,kauzalita ustupuje.Tak je to u nás samých.Tedy čím blíže přistoupíme k jedné straně světa,tím více ztrácíme z dohledu druhou.

Potud Arthur Schopenhauer(vyjma některých slov v závorkách)

Bandy (radek, 08. 08. 2009 20:35)

Pokud se však onomu náhledu,který je skutečně jedinou a úzkou branou k pravdě budeme vyhýbat,nikdy nedospějeme k pochopení vnitřní podstaty přírody,k němuž nevede žádná cesta.Spíše propadneme neřešitelnému omylu.Jak výše řečeno,lidé se totiž drží dvou rozdílných praprincipů pohybu,mezi nimiž stojí pevná hradba:pohyb příčinou a pohyb vůlí.Ten první nám zůstává svým nitrem věčně nepochopitelný,protože všechna jeho vysvětlení zanechávají ono neřešitelné X,jehož je tím víc,čím výše stojí objekt pozorování.A pohyb vůlí se úplně vymyká principu kauzality jako bezdůvodný,jako svoboda jednotlivého jednání,tedy jako plně protikladný přírodě a absolutně nevysvětlitelný.Jestliže však provedeme výše požadované sjednocení vnějšího a vnitřního poznání tam,kde se dotýkají,poznáme,že navzdory vší akcidentální různosti jsou to dvě identity,totiž identita kauzality se sebou samým na všech stupních a identita prve nepoznaného X(tj.přírodních sil a projevů)s vůlí v nás.Poznáváme,za prvé identickou podstatu kauzality v různých tvarech,které na různých stupních musí přijímat,a ukazuje se jako mechanická,chemická,fyzikální příčina,jako podráždění,jako názorný motiv.Poznáváme to jako jedno a totéž.,jak tam,kde narážející těleso ztratí tolik pohybu,kolik ho přijme,tak tam,kde myšlenky bojují s myšlenkami a vítězná myšlenka jako nejsilnější motiv uvádí do pohybu člověka,přičemž k tomuto pohybu dochází s nemenší nutností než k pohybu koule.Místo toho,abychom tam,kde sami jsme tím pohybovaným,a proto nitro tohoto procesu je nám důvěrně a naprosto známé,byli tímto vnitřním světlem oslepeni a zmateni,a tím se odcizili kauzální souvislosti,jež před námi leží v celé přírodě,a navždy si tím uzavřeli vhled do ní,přidáme k poznání vnějšímu nové,z nitra získané poznání,jako jeho klíč a poznáme druhou identitu,identitu naší vůle s oním,dosud neznámým X,jež zůstává ve veškerém kauzálním vysvětlování.K tomu pak řekneme:i tam,kde uvádí účinek ta nejhmatatelnější příčina,je v tom vyskytující se tajemství,ono X či vlastně nitro procesu,pravé agens,to o sobě toho jevu-nakonec je tu však dáno jako jen představa a podle forem a zákonů představ-je bytostně totožné s tím, co v našich akcích právě jako názor a představu nám daného těla důvěrně a bezprostředně známe jako vůli-To fundament pravé filozofie.

radce (radek, 08. 08. 2009 20:05)

Tož sa Radko opatruj...i s maminkou

Bandy (radek, 08. 08. 2009 20:03)

Jazyk vrže o patro..

Jedině toto poznání musí být filozofům klíčem k pohledu do nitra všech oněch procesů přírody bez poznání,u nichž bylo sice kauzální vysvětlení dostatečnější než u posledně sledovaných procesů,a tím jasnější,čím dále byly od těchto procesů,i tam však ještě zůstávalo nepoznané X a nitro procesu nemohlo být zcela objasněno,dokonce ani u koulí pohybujících se rázem nebo u těles přitahovaných tíží.Toto X se stále víc rozšiřovalo,až nakonec na nejvyšších stupních kauzální vysvětlení zcela vytlačilo.Potom však,když to mohla přinejmenším vykonat,se odhaluje jako vůle-Podobně Mefistofelovi,kdy v důsledku naučených nápadů vystoupí z kolosálně narostlého pudla,jehož byl jádrem.Uznat identitu tohoto X i na těch nejnižších stupních,kde vystupuje jen slabě,potom na nejvyšších stupních,kde se jeho temnota rozšiřuje víc a víc,a konečně na stupni nejvyšším,kde zastiňuje všechno,a nakonec v bodě,kde se v našem vlastním jevu,v sebevědomí oznamuje jako vůle,je v důsledku zde provedené úvahy nevyhnutelné.Dva původně odlišné zdroje našeho poznání,vnější i vnitřní,se v tomto bodě prostřednictvím reflexe musí spojit.Jedině z tohoto spojení vyvěrá pochopení přírody a vlastního Já.Našemu intelektu,jemuž pro sebe je vždy přístupné jen to vnější,je pak zpřístupněno i nitro přírody a tajemství,po němž filozofie tak dlouho pátrala,tu leží otevřeně.Potom bude totiž zřejmé,co je vlastně reálné a co ideální(věc o sobě a jev).Tím bude vyřízena hlavní otázka,kolem níž se točí filozofie už od Descarta,otázka po poměru těchto dvou složek,jejichž totální diverzitu nejdůkladněji a bezpříkladným důvtipem vyložil Kant,a jejichž absolutní identitu na účet intelektuálního nazírání hned nato tvrdili větroplaši.(zřejmě Hegel a jemu podobní).

ahoj (ratka, 08. 08. 2009 20:03) par dni se tady neukazu

 

Bandy (radek, 08. 08. 2009 19:42) Zhynu žízní.. Nyní jak vstupujeme do do Posilippovy jeskyně,se stále více ocitáme ve tmě,ale až překročíme střed,začne nám svítit světlo z druhého konce cesty.Právě tak zde.Tam kde světlo rozvažování nasměrované ven bylo se svou formou kauzality stále víc přemáháno temnotou a nakonec šířilo jen slabé a nejisté šero,právě tam přichází osvícení zcela jiného druhu,ze zcela jiné strany,z našeho vlastního nitra(jsme jím,ne že je máme..),a to náhodnou okolností,že zde jsme posuzovaným objektem právě my,soudící.(dle mě Ramany Maharičiho atmavičárá).Pro vnější nazírání a v něm a v něm činné rozvažování vzrostla obtížnost zpočátku tak jasného chápání kauzální vazby postupně tak,že u animálních akcí se stala téměř pochybnou a jakýmsi druhem zázraku.Právě nyní však ze zcela jiné strany,z našeho vlastního Já(Nejsme dvojmo...jakože malé egoistické jáčko,to je jen mylně ztotožněné vědomí s tělem,myslí pocity atd..)pozorovatele přichází bezprostřední poučení,že v oněch akcích je činitelem vůle,která je pozorovateli známější a důvěrnější,než vše,co může poskytnout vnější jev. Bandy (radek, 08. 08. 2009 19:26) Vstoupíme-li však do říše poznávajících bytostí,pak mezi jednáním a předmětem,který je jako představa vyvolal,není už žádná podobnost ani poměr. U zvířat omezených na názorné představy je ještě nutná přítomnost objektu působícího na motiv,který pak působí okamžitě a nevyhnutelně(odhlédnuto od drezúry,tj.strachem vynuceného zvyku).Zvíře totiž nemůže mít žádný pojem,který by činil dojmy nezávislými na přítomnosti,dával by možnost úvahy a uschopňoval k záměrnému jednání.To může člověk.U rozumných bytostí tedy motiv není vůbec něco přítomného,názorného,vyskytujícího se,reálného,nýbrž pouhý pojem,který má své přítomné bytí jedině v mozku jednajícího,ale je vytažen z mnoha různorodých názorů,ze zkušenosti minulých let nebo tradován slovy.Oddělení příčiny a účinku je tak veliké a účinek v poměru k příčině narostl tak silně,že se primitivnímu rozvažování zdá,jako by už žádná příčina nebyla a volní akt na ničem nezávisel,byl bezdůvodný,tj. svobodný.Právě proto se pohyby našeho těla,pokud je reflexí nazíráme z vnějšku,podávají jako něco,co se děje bez příčiny,tj.vlastně jako zázrak.Jen zkušenost a uvažování nás učí,že tyto pohyby,jako všechny jiné.jsou možné jedině prostřednictvím příčiny,jež se zde nazývá motivem,a že na onom stupni příčina zaostává za účinkem jen v materiální realitě,naproti tomu v realitě dynamické,v energii,s ní drží krok.-Tedy na onom stupni,nejvyšším v přírodě,nás pochopitelnost kauzality opouští víc než kde jinde.Bráno zcela obecně,zůstává nám pouhé schéma a je třeba zralé reflexe,abychom i zde poznali jeho aplikovatelnost a nutnost,jež ono schéma všude navozuje. Bandy (radek, 08. 08. 2009 19:07) Když,jak je obvyklé v Číně,naplníme jámu shnilým dřevem,pokryjeme ji listy stejného stromu a poléváme roztokem ledku,vznikne tam bohatá vegetace hub.Polijeme-li vodou trochu sena,dostaneme svět rychle pohyblivých nálevníků.Jak heterogenní je je zde příčina a účinek a o kolik více se zdá být více v účinku než v příčině! Mezi semínkem,starým někdy staletí,ba tisíciletí,a stromem,mezi říší půdy a specifickými,tak nanejvýš různými šťávami nesčetných rostlin,léčivými,jedovatými,vyživujícími,jako nese jedna půda,osvěcuje jedno sluneční světlo,napájí jeden déšť,není už žádná podobnost,a proto pro nás žádná srozumitelnost.Kauzalita zde totiž vystupuje již ve vyšší potenci jako podráždění a citlivost na ně.Zůstalo nám jen schéma příčiny a účinku.Toto poznáváme jako příčinu,ono jako účinek,ale nic z druhu a způsobu kauzality.A není tu ani žádná kvalitativní podobnost mezi příčinou a účinkem,ani žádný kvantitativní poměr.Účinek se nám víc a víc zdá závažnější než příčina.Účinek podráždění také neroste podle míry,nýbrž často je tomu obráceně. tak funguji (ratka, 08. 08. 2009 18:58) zrovna tydlentoc vec resim s moji maminkou ktera je v posledni dobe smutna a taknejak se chce vnitrne pripravit na ten velky prechod ktery na ni jednou ceka. Dozrala do momentu ze ji to SKUTECNE zajima. A ze citi ze to je pro ni dulezite. nase rozhovory jdou cestou vzniku a zaniku, pohybu a premeny, energie, moznost, potencial... co se stane az se jedinec rozplyne, kam to pujde, co bude. Pro nas mladochy (taky se tam radim) je to hrou pro clovek bliziciho se k devadesatce jiz sranada konci a zacina ZIVOT. a to je konec? (ratka, 08. 08. 2009 18:54) nebo nefunguji komentare. zkouska,zkouska, zkouska :o)) Bandy (radek, 08. 08. 2009 18:53) Spřízněnost volby je pro nás tedy hlubokým tajemstvím a vlastnosti dvou nových těles nejsou spojením vlastností jejich oddělených součástí.Po sloučení však ještě můžeme sledovat a prokázat,z čeho vznikla nová tělesa,a sloučeninu opět můžeme rozloučit a připravit stejné kvantum.Mezi příčinou a účinkem tedy nastoupila zřetelná heterogenita a nesouměřitelnost:kauzalita se stala tajuplnější.Obojí platí ještě více v případě,kdy účinky elektřiny či baterie srovnáme z jejími příčinami,se třením skla nebo navrstvení a oxidace desek.Zde již mizí veškerá podobnost mezi příčinou a účinkem.Kauzalita se halí do hustého závoje,který se někdy s tou největší námahou podaří odhalit např mužům jako Davy,Ampére,Faraday.Odpozorovat se ještě dají pouze zákony druhy účinku a uvést na schéma jako +E a -E,sdílení,udílení,ráz,vznícení,rozložení,nabití,izolace,vybití,elektrický proud apod,.na což svádíme účinek,jak libovolně jej můžeme uvést.Proces sám však zůstává neznámým,X.Příčina a účinek zde tedy jsou zcela heterogenní,jejich spojení nepochopitelné a tělesa vykazují velkou citlivost na kauzální vliv,jehož podstata nám zůstává tajemstvím.Jak stoupáme výše,také se nám zdá,že v účinku spočívá víc než v příčině.To vše proto platí ještě více v případě,kdy se pozvedneme k organické říši,kde se ohlašuje fenomén života. Bandy (radek, 08. 08. 2009 18:33) Mám pocit Bandy.že ty moc pejsky a kočičky zrovna nemiluješ.Snad se neurazíš,když tohle budu směrovat Tobě. Na nejnižším stupni přírody jsou příčina a účinek zcela stejnorodé a zcela stejnosměrné.Proto zde kauzální vazbu chápeme co nejdokonaleji-příčinou naražené koule je koule druhá,která tratí právě tolik pohybu,kolik první získá.(po dnešním martyriu v kulečníku v hospě jsem byl nucen se o tom bezpočtukrát přesvědčit). Zde se kauzalita podává s tou největší pochopitelností.Tajemství,jež se přitom ještě vyskytuje,se omezuje na možnost pohybu-něčeho netělesného-z jednoho tělesa na druhé.Citlivost těles v tomto smyslu je tak nepatrná,že vzniklý účinek musí naprosto a zcela přejít do příčiny.Totéž platí o všech čistě mechanických účincích,a pokud všechny chápeme tak očividně,spočívá to pouze v tom,že nám je zakrývají vnější okolnosti nebo nás mate komplikovaná vazba mnoha příčin a účinkú. O sobě je mechanická kauzalita vždy stejně pochopitelná,totiž v nejvyšším stupni,protože příčina a účinek zde nejsou kvalitativně rozlišeny,a kde jsou rozlišeny kvantitativně jako u páky,lze věc ozřejmit pouze z prostorových a časových poměrů.Pokud však spolupůsobí váha,nastupuje druhé tajemství,síla tíže:působí elastická tělesa i pružina.-Jinak to je,když na žebříčku jevů postoupíme výše.Oteplení jako příčina a rozpínání,zkapalnění,vyprchávání či krystalizace jako účinek nejsou stejnorodé.Proto jejich kauzální souvislost není pochopitelná.Pochopitelnost kauzality se snižuje,co se mírnějším teplem zkapalní,to se větším teplem vypaří,co při menším teple krystalizuje,se při větším taví.Teplo změkčuje např.vosk,hlínu ztvrzuje.Světlem vosk zbělá,chlorid stříbrnatý zčerná.Když se rozloží jen dvě soli,vytvoří se dvě nové. Saty (ratka, 08. 08. 2009 17:37) to jo to mas pravdu, ze je to tam hrozne a ze bych tam zit nechtela. na druhe strane clovek vidi ze je to jejich vule, ze se oni sami mydli mezi sebou jednotlive kmeny valci, do toho zeny furt rodi deti a jeste se furt vzajemne obrezavaji, zeme uplne zdevastovana bez jedineho stromu. Tohle si oni sami sobe zpusobuji, to jim nedela nikdo zvenci. (priklad to Somalsko) a nechtela bych tam fakt zit. A reseni? ja nevidim zadne reseni. pokud je to vule techto zemi, pokud oni sami chteji takhle zit, valcit, bydlet ve stanech na hole vyprahle zemi, zeny rodit deti jedno za druhym tak jim v tom s stejne nikdo zvenci nezabrani. nenerodili jsem se tam, nerouzumime jejich zvykum, nerozumime jim obecne. zijeme jinde a jinak.kdyby nebyly media tak ani nevime co se tam deje. Urcite by bylo skvele kdyby byl vsude mir a lide s k sobe chovali s uctou a laskou. Zatim je to utopie. Ratce (Saty, 08. 08. 2009 17:07) Africkej kontinent právě nikdo nereguluje a jak to tam vypadá asi víš sama. Taky si myslím, že americkoevropské uspořádáni není jediné možne a jediné spravné, ale kdyby ti dali vybrat kde bys chtěla žít, určitě by to nebylo třeba Somálsko. Jsi optimistka, když myslíš, že tyto země budou postupně a přirozeně docházet k určitému vývojovému stupni. Zatím postupně a přirozeně expandují do jiných zemí, tam kde se dá žít. Jediné východisko vidím v tom, připravit je postupně na jediné přirozené řešení, dovolit si tolik dětí, kolik jsou jich schopni uživit a nemnožit se bezhlavě jako myši. Každé přemnožení sebou nese důsledky, hladomor, nemoce, boj o území a války. Lidský život pozbývá ceny. Saty (ratka, 08. 08. 2009 12:28) ja jsem treba velice opatrna v oblastech regulaci (nasilne vnucovani nebo rozsirovani umelych pravidel pod pohruzkou umelych sankci) Prave ve vmesovani do tretiho sveta (sveta s jinymi zvyky a tradicemi nez nase jsou videt nasledky nejhur) Pokud oni veri ze hodne det znamena hodne vaznosti, tak se budou proti sankcim vzpirat, vnitrne je sabotovat az muze dojit k otevrenemu boji a nenavisti. Myslim ze i mene vyvinute (ve smyslu prumysloveho vyvoje) zemem budou postupne a prirozene dochazet k urcitemu vyvojovemu stupni. Nemyslim si ze americkoevropske usporadani je jedine mozne a jedine spravne. Bandy (radek, 08. 08. 2009 09:16) Budhismus ve své původní podobě vůbec žádným náboženstvím není. A Buddha nikdy nemluvil o žádných bozích,ani o převtělování.Nové zrození a převtělování není totéž. V hinduismu najdeš filozofii,kde se nějaká entita,která smrtí fyzického těla nezaniká.Jsem nyní v práci,pokud nepřiletím později s drakem,můžem pokecat. Bandy (radek, 08. 08. 2009 06:57) Vigilie,jsou tím,co popisuješ.Do věty se dostalo tohle slovo v jiné souvislosti,než jsem zamýšlel.Tudíž v textu je o jednu,či dvě věty míň,než mělo být.Čekal jsem,že se někdo ozve.Musím uznat že k tomuhle zcela právem. pro Bandy (Saty, 07. 08. 2009 23:36) Ty myslíš, že není potřeba zauvažovat, kde budou lidi za čas brát prostor aby se mohli nadechnout? Kde budou brát potraviny, když pole zmizí pod městy a louky pod fabrikama? Připadá mi to trochu krátkozraký. Zatím nejsme přímo ohrožení, zatím tu ještě jsou pole a louky a někde dokonce i nedotčená příroda...zatím, ale pomalu ustupují a mizí kousek po kousku. Nedávná statistika zveřejnila, že populace ve vyspělých zemích stagnuje, nebo se i mírně snižuje, zato v rozvojových zemích je to vlivem náboženství, nebo zvyků pravý opak. Čím víc dětí rodina má, tím je váženější, že ale těm dětem nemají co dát jíst, to už je vedlejší a další miliarda hladových lidiček je na světě. Kde chceš najít ten nový prostor, jídlo, vodu? Co je humánnější, zbrzdit porodnost, nebo tomu nechat volnej průběh a koukat se jak tisíce dětí umírají hladem a žízní? Tohle se děje, ale my to nevidíme, protože je to daleko od nás a my máme co jíst i pít...zatím. Země se nafouknout nedá a tak si myslím, že regulace bude nezbytná. Je lepší když se bude mít 6 miliard relativně dobře, než aby tu dvanáct miliard umíralo hlady. Kdybych měla tu moc, šla bych do toho. Jen na okraj. . (Bandy, 07. 08. 2009 23:11) Úvahy o reinkarnaci pocházejí právě z budhizmu.Významné osobnost v budhizmu jsou označovány jako páté, šesté či komrdesáté převtělení některého z prvotních bohů.Faktem je, že se tam nemluví o nekonečných řadách proměn entity. Po nočních vigíliích přijde ráno. Ale vždy slavnostní. Vigilie jsou bohoslužby v předvečer svátků. Výraz znamená původně bdění. Ale bdění v modlitbách. Např. Vánoční půlnoční mše. Nevím , jak označit muže, který nezná hranici, kterou v rozhovoru na veřejnosti nesmí překročit i přesto, že nezápasí s nedostatečnou slovní zásobou. Nabízí se mi hulvát, ale vidím to daleko hůř. Saty (Bandy, 07. 08. 2009 22:44) Zaujalo mě, že mluvíš o regulaci nárustu populace. Věřím, že nejsi z těch, co by do toho šli.Jestli jsem dostal právo narodit se, nesmím nikomu toto právo vzít. Nevidím jinou cestu, než vytvářet další životní prostor. I pro ty, kteří si ha sami ještě vytvořit neumí. I pro ty, kteří si ho nevytváří z lenosti. Už jen proto, že posléze by mohli zabírat prostor, o kterém jsem si myslel, že je můj. filozofie (Saty, 07. 08. 2009 21:31) Tak tady se nechytám.:-DDD radko (radek, 07. 08. 2009 20:03) Prostě kašli na zeď.I na to,kde a co je pravda...ale ty už rozumíš..papky a dobrou. Radko (radek, 07. 08. 2009 19:27) U prdele lze u ženských postřehovat ledasco.Pokud ovšem nemá chlap už dávno vše u prdele.Občas lze zaslechnout i to,že všecko je v řiti,nezřídka i v píči. Není prostě nad sousedské vztahy. radku (ratka, 07. 08. 2009 12:52) neco jsem jeste vypotila na Satanovi :o)) mozna se to tyka tematu. ta tvoje zed u prdele byla fakt dobra. Udelalo mi to TUK v hlavicce. a to celkem hodne. radku (ratka, 07. 08. 2009 07:21) ja se asi vratim k joze. dobry napad. diky zes mi ho pripomel. to toulani myslenek je rizene. kdyz chcu na neco prijit, tak si necham hlavu volne bezet. Ale muzu si ju samozrejme i sundat. A pak je to vedome zehleni protoze jsem pak tim zehlenim a nevyrusi me jedina myslenka. max tleskani muze (kam jsi zase zmizela?)nebo rvani decka. Ahoj a dik. Radko (radek, 06. 08. 2009 22:06) Necvičím žádnou jogu,nemedituji.Jen tu a tam prostě zmizím.Takoví už ale draci bývají. Jsou i dynamické meditace,život je přece pohyb. Ta spirála je dobrý příměr. Vědomě žít?Tak to zkus např.se zenem.No,když například žehlíš prádlo a myšlenkama se touláš např.co mi odpovíš..to není vědomé,natož zenové. Mohlo by se ti stát,že si spálíš např.prst.Ale to ti nepřeju.Přeju ti dobrou noc a dík za pokec..ahoj radku (ratka, 06. 08. 2009 21:59) cvicim jogu od detstvi :o))vlastne uplne uplne odmalinka. ale ted jsem presla na taichi. nevim proc, asi ze je to zabavnejsi. vse se u me pohybuje po spirale. porad se vracim zpet ale jinak. to co pises chapu. ja vim, vsichni nabadaji k meditacim. ale proc ne vedome ziti behem bezneho pracovniho dne. Radku a ty cvicis jogu? Jakou? Co cvicis? jinak jiz jdu spat. jsem ranni ptace. Radko (radek, 06. 08. 2009 21:46) Jen před spaním nezkoušej hledat a pátrat v sobě čím jsi.Zaručeně jen tak neusneš. To uvolnění mysli zkus při bdělém stavu.Mysl,či intelekt,to co nyní tady klepe jedním prstem do klávesnice a na druhé straně čte tyhle řádky se musí natolik zklidnit,utišit,až je v podstatě tím,čím ono ryzí vědomí.Pokud se tak stane je to pak to,o čem se někde píše jako o mystické svatbě. Panna Marie není totiž nic jiného,než ona čistá mysl.Tak jak je vykládána církví je nepochopením. Pokud se zajímáš o jogu,či ji praktikuješ nemůžeš časem neuspět.To je ono tlucte a bude vám otevřeno. Paradoxně však nesmíš nikam tlouci,chtít atd. Je to cesta úsilí o neúsilí,Tady už se dostáváme na tenký led.Je to vcelku jemné na pochopení pro intelekt.Ale ty jsi bystrá holka. Radko (radek, 06. 08. 2009 21:22)

 

 

Ježíšku na křížku,kdybys to viděl,za mě by ses styděl.
DD))
Kam jen tě to vleču?Proboha,pocit viny z toho,že nevíš co jsi?Za tohle tvé upřímné nevím,by tě možná lecjaký zenový mistr pochválil.Za ten stav nevím.
Nemůžeš uvidět sama sebe.Svou podstatou jsi duch,čiré,ničím nedotčené vědomí.Tohle empirické,je jenom jeho odraženým světlem.
Jsi tím,čím si uvědomuješ,že jsi.To,co si uvědomuje i spánek beze snů.Poslední pozorovatel,svědek všeho.Nedá se o něm říci,ani že je,ani že není.Není zde totiž ani žádné já,natož ty.Nedá se to nijak popsat,jen negovat čím není.
Jako oko,které samo sebe neuvidí,tak ani sebe ,to čím ve skutečnosti jsi...nespatříš.Není to o vědění,to je záležitost rozumu,myšlení.
Je to stav bytí.
Nebo příměr se zrcadlem.Zrcadlo odráží cokoliv,co je mu vystaveno.Červená růže,bílá lilie.Samo není nijak odráženými odrazy dotčeno.Tak jako třeba na vodní hladině odraz,stín letích kačen,nijak vodní hladinu nezčeří.Samozřejmě že zrcadlo samo neví o tom,že je před ním např červená růže atd.Až teprve díky vědomí a smyslům jsou tyhle objekty zřejmé.
Jenže zde není jen klid,nepohyb,ale s ním neoddělitelně spjat i pohyb.Jsou jedním,ať už tohle vyzní jakkoliv kostrbatě.
Cesta k osvícení není osvobození já,nýbrž od já.Od toho malého sobeckého jáčka.Že to není nikterak lehká záležitost vypovídají např.životy a např.Buddhy,Ježíše a mnohých jiných neznámých mystiků.
Někde se se to také označuje jako jöga.Nemyslím tím tělesnou gymnastiku.
Věřit,že tenhle svět bude někdy lepší a život v něm bude rájem?Naprostá bláhovost.Dokonce už vědci konstruují umělý mozek.No potěž klobás.
A do sebe se leze tak,že nikam nejdeš,naopak,vše pustíš,uvolníš,necháš jít..někdy si to třebas jen na chviličku zkus..ale o tom už není filozofie

radku (ratka, 06. 08. 2009 20:44)

chtels odpoved tak jsem ti ji dala. k tomu se neda rict nic protoze to co pisu je uplne pitome :o))) a muj orozum to moc dobre vi. ale pokud existuje neco jako prvotni hrich, tj. ze si nedokazeme uvedomit kdo jsme tak to je ONO. to je to co me trapi od me puberty, kdy jsem si uvedomila ze jsem neco jineho nez se jevim. Ale nevedela jsem co. a nevim to dosud. tolik let a presto furt nenalezt cestu do sebe. Dozvedet se co jsem. kdo jsem. co se schovava za tou slupkou, vnejsi slupkou. nevim.
pocity viny ze nevim. Kdyz jsem nevedela ve 14 cit tak mi to prislo celkem napinave. dyt tolik casu pred sebou a sama dobrodruzstvi. Ale ze furt nevim jeste ted tak mi to prijde tak trochu divne a tak trochu trapne :o)) ze snad budu umirat a furt to nebudu vedet. no tak to se teda pujdu picnout.

s tim osvicenim mas pravdu. to bylo spise jen takove zvolani na efekt :o)) jakoze hledam absolutno. podstatu. a nedari se mi to.

Radko (radek, 06. 08. 2009 20:32)

Nevím,co k tomu říci.Osvícení.Dávno jsme již všichni osvícení.Už od výbuchu v Černobylu.
Proboha,kdo kdy nikdy nezalhal?A draka mívám skoro furt.
Nenávidíš svého otce doposud?Smýt hříchy?Jediný a opravdový hřích je dle mě to,že si neuvědomujeme,čím jsme,z toho pak pramení vše ostatní.
A pokud je nějaký bůh,tak i tento svět je jeho dílem,nebo je aspoň v něm přítomný.O druhé části předchozí věty nepochybuju.
Dokud nás to tady zřejmě bude "bavit",potud se tu budeme stále zrozovat.A i kdyby tomu tak nebylo,co s tím kdo nadělá?

radku (ratka, 06. 08. 2009 20:16)

naopak, stalo se neco. dotkl ses nejhlubsich traumat me osoby a ja celu dobu premyslela jak jsi na to prisel :o)) je to neuveritelne. a ja skutecne celu dobu u pradla (zrovna zehlim) premyslim nad tim, odkud prameni moje vecne nekonecne pocity viny (drive dokonce spojene se sebezranovanim) kde se zrodily a proc? ja vim ze zde neni psychoterapeuticky krouzek. ,svoje traumata jsem si mela vyresit davno :o))) nevyresila a tahne se to se mnou jako sopel. cerna cara cerneho svedomi. ze jsem tehdy a tehy ve 14 zalhala svym rodicum, ze jsem se v _15 ozrala jak hovado, ze jsem sve rodice zejmena otce nenavidela ackoliv on byl jen jaky byl a z celeho srdce me miloval. Takove legracni duvody. a mozna prave pro jejich legracnost a absurdnost je tak tezke je porazit.
Porazit tim zpuspobe o kterem mluvim. nikoliv rozumem nybrz skutecnym osvicenim. smytim viny jednou provzdy. jedine osviceni me dokaze vykoupit z domelych a skutecnych vin. nevidim jinou cestu. zatim.

radce (radek, 06. 08. 2009 20:08)

V duši,jako něco trvale se převtělujícího nevěřím.To ovšem nedokazuje,že pokud se člověk narodí jednou,proč by nemohl i podruhé?
Možná je vše podmíněno kauzalitou,příčinností.Díky tomu se zde pak za příhodných podmínek třeba znovu zjeví to,čím jsme i nyní.Tedy ne převtělování něčeho někam,nýbrž nové zrození.Otázkou pak však zůstává,nakolik jsme pak případně stejní od toho,čím jsme teď.Samozřejmě,že tohle jsou jen vše rozumové spekulace a je nutno je tak i brát v potaz.
Možná je tohle všechno opravdu jen sen,z kterého se stačí probudit.A naše noční sny jsou jen sny ve snu.
Můžeš namítnout,že na rozdíl od nočních vigílií je ráno svět a všechno stejné,tudíž reálné a skutečné.
Jestli tomu tak opravdu lze možná zjistit tak,že se uvědomíme čím skutečně jsme.
Není to tenhle intelekt,ten je jen nástroj k používání.Ani tělo.Kdybych byl pouze tělem,nikdy bych nedovolil,aby tělo zemřelo.

radce (radek, 06. 08. 2009 19:52)

Koukám s vírou,ne s vinou..Stařičký kompl,trošku rozmazaně jsou vidět písmenka,sakra.Snad se tolik nestalo.DD))

radce (radek, 06. 08. 2009 19:46)

Rozesmála jsi mě,za což ti upřímně děkuju.Nechci se zde přít,kdo má v čem pravdu.Prostě si rád pokecám a jsem hravý,už od ehmm,narození.D)).Pokud ti něčím pomáhám tak mě to neobyčejně těší.Také rád čtu tvé příspěvky,úvahy atd.Koukám,trápí tě vina.Pokusím se nebýt ovlivněn myšlenkami druhých(a to je téměř nemožné)a odpovědět ti,co si o vině myslím.Jen nevím v jaké souvislosti u tebe tohle vzniká.Nepochybně je to událost,která se již odehrála.Ty ji teď prostřednictvím své paměti ve svém empirickém vědomí oživuješ.A možná si říkáš,že bys nyní v daný inkriminovaný moment jednala,či myslela jinak.Blbost,jednala by jsi naprosto stejně.Věřit mi nemusíš.Charakter člověka je daný už od početí.Intelekt může mohutnět.nebo se naopak tratit ve stáří.Zkus zjistit,odkud onen pocit viny pramení.Samozřejmě,už od dětských let jsou nám vtloukány odevšad morální kodexy,co se smí,co ne atd.Od toho je pak odvozeno to,čemu se říká hlas svědomí.
Pokud jsi někomu někdy nějak něčím ublížila,zkus se mu omluvit,či pomoci.Pokud už to z různých příčin nelze,tak se aspoň omluv v duchu a víc se tím netrap.To ty tohle všechno díky svému vědomí stále oživuješ,zpřítomňuješ,následně jsi tím pohlcena,trápíš se.Vím,ono se to lehce řekne.
Pokud je vina,o které mluvíš jiného charakteru a nechceš o tom mluvit veřejně,nikdo nemá právo po tobě chtít,aby jsi tak učinila.
To o čem jsem mluvil..totiž,že to nejtěžší je nakonec odpustit sama sobě.Nechat tyhle pocity prostě volně odejit,jsou totiž při životě jen díky tobě a v tobě.

radku (ratka, 06. 08. 2009 19:14)

moc rada si s tebou povidam a moc mi pomahas. Mozna sis to ani nevsiml a mozna jo.
ja mam s virou obrovsky problem. a tak se porad tocim dokola jak na obrdliku v nadeji ze az se roztocim uplne uplne tak najednou se mi to rozsviti samo.
Takhle se mi rozsveuje po malinkych kousiccich. Tady kousek a tam taky kousinek. Malinke AHA efekty. Jako kdyz clovek nechape nejaky priklad v matice, trapi se a trapi a najednou je to jasne jako facka. BUM, jako kdyz se rozhrne opona. a najednou nemusi nic resit protoze to proste vi.

a tak nejak je to i s tou dusi a reirkarnaci. Muzu si predstavovat cokoliv a v hlave mi to muze ruzne srotovat jak by to teda mohlo byt. Ale nic. a furt nic. A tak si rikam, ze pokud nic tak nic, vsak ja se budu dost dlouho tocit dokola az to najednou bude. ale ted TO neni, a tim padem si to ruzne muzu predstavovat a o tom mluvit (coz ja rada kecam o necem co nechapu) v nadeji ze se mi nahle rozsviti.
ale zatim nesviti nic. tudiz neverim. ani netusim jak by to melo fungovat. vsechny moje predstavy mi prijdou jako absurdni totalni blbost.

to co je jasne a pruzracne je houpacka ktera se mi houpe za prdeli a moje mysl se houpe tam nebo onam. ale to je tak vse.

radce (radek, 06. 08. 2009 18:55)

s humorem jsi přešla i skrytý dvojsmysl DD))

Hodně lidí věří v něco,čemu se říká duše.Taktéž se hodně rozmohly pojmy jako reinkarnace.
Např budhismus nevěří v nějakou trvalou převtělující se entitu.
Co si o tom myslíš ty,nebo i kdokoliv z vás,kdož zrovna tyhle řádky čtete?

radku (ratka, 06. 08. 2009 17:43)

ze clovek ma tendenci vyvazovat houpacku. zejmena kdyz vidi ze nekdo to moc bere sejdrem. tedy ji mam u prdele (coz je asi pravde nejbliz) :o)))

radce (radek, 06. 08. 2009 17:15)

Zajisté,záleží kterým směrem se člověk dívá.Pravda bývá ohrožena právě z té strany od které se na ni díváme.
Představ si dva lidi stojící čelem k sobě,bokem stojící např.k stěně.Jeden bude tvrdit,že stěna je po jeho pravici,druhý,že po jeho levé ruce.V ten moment se zdá být asi pravdě nejblíž,pokud ty jsi mezi nimi,zády ke stěně.Tudíž by jsi mohla v daný moment klidně prohlásit,že ty ji máš u prdele.
Co ty na to?

asi taky (ratka, 06. 08. 2009 14:56)

zalezi kterym smerem a kam se clovek diva. kdyz budu pozorovat svoje rodice tak budu rikat ze vse umira a starne a nemocni. Ale kdyz se podivam vedle k sousedum tak tam se zrovna narodili male deti a vse roste a rozviji se. Podle toho kam upru svuj zrak podle toho vidim rust nebo zanik.

SAty (ratka, 06. 08. 2009 08:18)

urcite nenamitnu, tohle neni muj styl (předposledni veta)
to v cemse lisime je snad to, ze ja to vidim tak nejak vic optimisticky. znala jsem tulhostejnost nasichotcu a dedu, kdyse valili splasky a hnusy do rek, spinave a zaneradene lesy, vsude DDT a sracky na polich, fabriky hulily humu do vzduchu, odporna stara jedovata auta. Proste no nikdy nebylo nic moc a nasim rodicum to bylo jedno. Ale mojim detem to jizt jedno neni. Citim jak vzrusta povedomi k ochrane zivotniho prostredi a vidim jak se ZP tak yvylepsuje. Je to urcite lepsi nez to byvalo. nemam strach ze by se to furt zhorsovalo.

pro Radku (Saty, 06. 08. 2009 07:58)

osmdesátých letech jsem vyrůstala v paneláku. Sice to sídliště bylo na kraji Prahy, takže jsme to do přírody měli kousek, ale přece jen to bylo v paneláku. Nemám žádný deprimující vzpomínky, deprimující je jet se tam teď podívat. Paneláky stojí a ještě nějaký přibyly.
Kopec Pelčák nad Trojou, je zastavěn terasovými domy. Jasně že je potřeba někde bydlet. Dneska by dali mladí manželé kdoví co, aby měli svůj panelákovej byt, ale kolik jich na něj finančně dosáhne? Lidem se nechce tvrdě pracovat? Jak komu, určitě se takoví lidé najdou. Je pravda, že jech není moc, ale najdou se, jenže něco jinýho je tvrdě pracovat a dostat za to odpovídající peníze, nebo tvrdě pracovat a dostat za to míň, než se do toho musí dát. To je vlastně příklad našich lidí, co pracujou v zemědělství. Založili si farmu, dali peníze do nákupu zvířat a strojů a teď nejsou schopni uživit sebe ani dobytek. Tady se rýsuje něco, co by tak nemělo být, protože i to málo pracovitých lidí od zemědělsví nebo řemesel odchází tam, kde si vydělají snadněji. Taky jezdím autem a používám vymoženosti civilizace, jen nejsem ráda že je to tak, jak to je, protože to nestagnuje, naopak podmínky se plíživě dál zhoršujou. Vadí mi, že ti co přijdou po nás, to budou mít daleko horší než my a přitom cítím bezmoc, že proti tomu nemůžu nic dělat. Možná namítneš, proč mě to vadí, když tu nebudu. Prostě nechci přijmout slogan - po mně potopa.

patrim k pametnikum (ratka, 05. 08. 2009 21:04)

a tak ta priroda ma ruzne formy. ja si pamatuji ze jsme se kdysi smali jak muze nekdo obehnat les plotem. do lesa prece muze kazdy :o)) a u nas na slovensku v papirnach od Ruzomberku se valila odporna cerveno modro hneda voda ve Vahu ci Hronu ci co to bylo. A ten Hron v BB byla jen odporna kase. chodily jsem s maminkou na Suchou Horu, do prirody a ta je pryc. Jenze my bydleli tak v panelaku, neuveritelne odporne krabici hned u hlavni ulice. Nikdy jsem se tam necitila dobre a nevedela jsem proc. I ta sidlistni decka byla tak divne uzkostna. Socialni fobie z mnozstvi panelakovych osamelych deti. To byly roky 70-80. TAm kde byly hromady lidi tak to bylo vzdycky divne.Kam ty lidi dat? Co s nimi... Kolik lidi je dne s ochotno obdelavat na vesnicich pudu? Tezce pracovat. malo. taky k nim patrim. nechce se mi delat v potu tvare.jezdim autem, pouzivam vymozenosti civilizace. a tak jsem nakonec rada ze je to tak jak je. ze jsou nekde rezervace s prirodou a ze mam zahradu. nejsme indiani s ohrozenymi lovisti.

pro Bandy (Saty, 04. 08. 2009 22:05)

Tak jsem sem z fora přešla za tebou. Zmínil jsi, že je to hodně široké téma a já musím potvrdit, že máš pravdu. To téma je tak široké a zasahuje do takových oblastí, s jakými bysme to zpočátku ani nespojovali. Za všechno se platí daň a za životní trend se platí ta největší daň. Čím je člověk náročnější, tím stoupá spotřeba a zákonitě narůstá výroba. Není myslitelný, aby se lidi hromadně stěhovali do dřevěnejch chatrčí, vzdali se aut, letecký dopravy a živili se tím, co sami vypěstují. Naopak, vyvíjí se nový výrobky, staví se další a další továrny a není žádná moc tohle všechno zastavit. Proto je čím dál míň nedočenýho území, proto mizí louky a pole, proto se kácí lesy. Za civilizaci lidí platí tu největší daň příroda. Dokážeš se podívat několik století, nebo možná i jen desetiletí dopředu? Není to hezkej pohled. Víš, já vidím největší problém v tom, že není regulace přírůstku lidí. Přibývají velkým tempem a za nějaký čas nebude ani potrava, ani čistá voda. Je pravdou, že ve vyspělých zemích je to vyrovnané, zato v chudých rozvojových zemích, navzdory velkému úmrtí novorozenců a dětí vinou nemocí a hladu, je populace přímo explozivní. Obyvatelé přemnožených národů hledají pak lehčí život v Evropských státech, nebo v Americe. Města se zvětšují, mizí další hektary půdy pod koloniemi a domy přistěhovalců, zvyšuje se spotřeba a tak se postaví další továrny a obchody. Je to kruh, z kterýho není úniku. Zůstávají pak jen fotografie krásných koutů přírody, které musely zmizet a vzpomínky.

Co s tím ? (Bandy, 04. 08. 2009 08:41)

V okolí Oloomouce bývalo a ještě je několik jezírek. No a dvě byli cílen našich prázdninových dnů. Skvělé koupání zadara. Večerní ohně s kytarou. Krása. No a jezírka nám zavezli, stromy vykáceli, postavili baráky a zem zalili asfaltem. Mé oblíbené dva měsíce v roce dostali povážlivou trhlinu. Ale zkuste to vysvětlit těm, co tam bydlí. Je jich dva a půl tisíce. Za to, že nás pár přišlo o potěšení na léto, získalo byt 500 rodin. A nejen na prázdniny. Kdo porovná moji ztrátu s jejich znovuzrozením. Já vím. Šlo stavět jinde. Ale kde na Hané ? Půda všude zemědělská, živitelka. Kdo ví, co je správné.

Pevasa (Bandy, 25. 05. 2009 08:10)

Při našem společném studiu by ses dověděl i jiná kouzla. Například. Mám rád, když se rum pije z větších skleniček. Líbí se mi, když se jen tak povaluje na dně.
Sželelo se mi ho tedy a vhodil tam jahůdku z kompotu s kapkou šťávy a přisypal trochu cukru.(Mám tmavý, třtinový). A dolil červeným vínem. A první studený punč byl na světě.

Bandy, (pevasa, 07. 05. 2009 14:49)

s Tebou chci studovat fyziku a vyrábět ty dobré směsi, či roztoky, nebo sloučeniny, co to vlastně je kafe s rumem a cukrem?

fyzikalne je to podle me tak jak (ratka, 01. 05. 2009 09:38)

rikam. Vem si na to elekronkovy mikroskop :o)

ratka (Bandy, 01. 05. 2009 07:05)

Filozoficky máš, drahá přítelkyně, snad i pravdu. Fyzikálně je to jinak. Když si naleju kapku rumu do kávy, rum nezabere prostor zaujatý kávou. Jen se s ní smíchá. Částečky kávy a rumu jsou jen blízko u sebe. Mňam.Důkaz: Naliju si kávu po okraj. Přiliju rum a obsah přeteče. Proč ? Už tam není místo. Prostor. Proto je lepší napřed usrknout kávu. Nebo mlasknout ruma a kávou jen zapít.
Proces početí je podobný. Dvě buňky se přiblíží k sobě a smíchají svůj obsah do jedné, větší. A ta se začne dělit. A dělí se a dělí. Než začne křičet.

pre bandyho a ratku (johny, 29. 04. 2009 16:47)

obaja máte pravdu.

a co cerne diry? (ratka, 24. 04. 2009 17:27)

tam nejsou dve "hmotne castice" na jendom miste?

poceti je treba bod nula (ratka, 24. 04. 2009 17:25)

dve bunky se spoji a vznikne neco noveho :o) nebylo predtim nic (to co bylo bylo jiz stvorene) a najednouje neco.

Ale bod nula je pro me i vakuum v moment nez z nej vyskoci castice pozitron - elektron.


-1 + 1 = 0

ratka (Bandy, 23. 04. 2009 14:11)

Bod nula je produktem některých filozofických odnoží. Jeho existence je jen fiktivní. Ve vesmíru vše plyne. Nic nestojí na začátku. To, že se hmotné částice přitahují je pravda. Existuje však jedno důležité poznání, že dvě hmotné částce nemohou být ve stejný čas na stejném místě. (mnoho řidičů se o tom přesvědčilo)
Něco jiného je lidská představivost. Bod nula si můžeš určit pro každé své jednání. Nevím jestli to jde i v minulosti. Že třeba na něco vzpomínáš od určitého data a to před tím zapomeneš.

diky Johne (ratka, 14. 04. 2009 20:09)

ale to v zadnem pripade. Akorat me to napadlo, kdyz jsem cetla o gravitaci a principu lasky. A o hledani cerne energie a cerne hmoty.
Taky kdyz se podivas jako jsou sestaveny atomy, molekuly, zeme, galaxie tak vsechny maji tendenci se shlukovat do bodu nula. Pekazi jim v tom slabe a silne sily a EM sila.
Jestli vezmeme pravidlo, ze vsechno se porad opakuje v cyklech a jak nahore tak dole, odkryje se nam neuveritelne ohromujici princip chodu existence.
Pole moznosti, potencial, bod nula. ktere v sobe obsahuje uplne vsechno co je mozne uskutecnit se dokaze samo sebe uvedomit (podivat se na sebe jak my na se divame na svet kolem sebe) jen tim ze se zrealizuje a vydeli v case a prostoru. Treba jsou i jine realizace ale k tem nemame pristup. Prvnim treskem jsou prakticky dany veskere varianty potencialnich moznosti vyvoje vesmiru. A my tim ze se divame, pozorujeme jiz vybirame z klobouku tu nasi jedinecnou variantu. Divame se na to co jsme si stvorili v nasi hlave. Bod nula se diva na to co vytvoril.
Az se prestaneme divat, az prestanme tvorit, az nase mysl utichne tak my spocineme v nirvane.

Ne nejsem buddhsta, ale tolik let premyslim jak tenhle svet funguje az jsem premysle prestala a najednou se moje mysl otevira. A ja vstupuji do noveho zivota. Ktery mi dava smysl. A zacinam meditovat spontanne a prirozene. To co jsem hledala je tak blizko. Temer se toho dotykam svym srdcem.

ratke (johny, 14. 04. 2009 18:40)

Ratka si génius s veľkým G, podľa mňa si popísala základný princíp to so všetkou vážnosťou.

napadlo me (ratka, 14. 04. 2009 17:35)

a prosim o vas nazor!
co kdyz existuji pouze dva zakladni principy:
pritazlivost diky ktere se VSECHNO sbiha do jednoho bodu, do stavu klidu nirvany

a pak energie, ktera zase vytrhuje COKOLIV z nirvany a donuti absolvovat existenci. (dokud se nezklidni a neodevzda VESKEROU energii)

Takze zakladnou je bod O nirvana neboli NIC (potencial nekonecnych moznosti) a z nej vyvera NECO (Energie, Existence, Uskutecneni) na zaklade vlastni vule odstepene casti

pre bandyho (johny, 14. 04. 2009 17:11)

viem, že sa samo rozkladá mal som na mysli Newtona, ten einsteinov vzorec som čiastočne už pochopil a nie som priposratý zo svetla, iba som načal trocha so psychologie a nemusíš ma chytať hned za slovíčka základy optiky poznám svetlo mi samy nerozložíme musíme ho prinútiť napr. hranolom, ak nemá nič v ceste a o fyzike einstein hovorí, že hmota je laicky povedané zhustená energia a to ekvivalentom c na druhú a všetky deje prebiehajú pri uvolňovaní energie rýchlosťou svetla a tá kvadratická krivka znamená, že celá reakcia jednotlivo na každú časticu svojím pohybom v dvoch rozmeroch s nám známych troch resp. štyroch, aj ked na ten štvrtý mám vlastný názor, pretože pohyb, ako ho poznáme môže prebiehať len v dvoch rozmeroch preto to c na druhú a opisuje krivku to si popísal, pretože sa vesmír zakrivuje a možno v tom zohrávajú rolu aj rotácie jednotlivých častíc zároveň to už neviem, inak dúfam, že si prežil sviatky v pohode a o tom einsteinovi to som vlastne prebral od teba, myslím, že to chápem tak ako som to vysvetlil, inak je to základom aj jadrovej energetiky, ak sa nemýlim, maj sa.

Johny (Bandy, 13. 04. 2009 23:00)

Promiň. O lásce s Tebou pohovořím a s radostí. O fyzice, o světle, ser na to. Seš připosranej ze světla. Víš, co je duha ?
Světlo se nedá rozložit. Rozkládá se samo na čemkoliv. Na kapce rosy, na babiččiných brýlích, na zřítelnici Tvé milenky.Nechce se mi do výuky základů optiky. Jedině, že by sis řekl.

pre bandyho (johny, 13. 04. 2009 11:11)

musím priznať, že som sa mýlil a ty si mal pravdu, myslím si však, že mám pravdu aj ja lenže z psychologického hľadiska ako vieme svetlo sa dá rozložiť na farebné spektrum, sú v ňom obsiahnuté všetky farby a ich odtiene sprevádzajú nás od narodenia až po smrť, nemožno ich zničiť, iba kombinovať, pôsobia na nás z hľadiska psychiky vyvolávajú v nás rôzne pocity sú významnou súčasťou našej vnútornej energie v kombinácii s inými vnemamy tvoria súčasť našej duchovnej energie napríklad, ked sme v galérii a pozeráme sa naň vytvára v nás rôzne dojmy a pocity svojimi farbami a tvarmi a čo sa týka tých kvánt poznáme obrovské množstvo farieb týmto si myslím, že má fyzika niečo spoločné s psychologiou a umením, musím uznať, že si vyhral našu debatu, pretože tvoj výklad je podložený aj dôkazmi klobúk dolu Bandy.
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA