Jdi na obsah Jdi na menu
 


Člověk versus zvíře 2

Monice (Eda, 3. 11. 2011 7:47)

No mi by se to čundrování také ještě líbilo,
ale nejsem skalní.
Na karimatce ve spacáku bych už neusnul.
A medvěd by mě asi k sobě také nepustil.

Edovi

(Monika, 2. 11. 2011 20:26)

Jasně, proč bych neměla? :-D
Jezdí i generace přede mnou , ale to jsou ti skalní..........:-)

Hra na medvěda

(Eda, 2. 11. 2011 7:57)

se také někdy hodí .
Člověk si lehne u díry a mručí.

Moniko

(Eda, 2. 11. 2011 7:55)

ty ještě jezdíš na čundry ?
Já už ne, ale hodně se mi líbí čundr country písničky.

Jaskyňovci

(Ratko, 2. 11. 2011 7:51)

Znáš ten kreslený film ?
Používají tam dinosaura místo bagru, u aut nepoužívají motor, ale nohy.
A nejvíc se mi líbí ten výkřik
Jabadabadůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů !
Je to důkaz , že i bez technických vynálezů se dá žít !

jeskyně

(Monika, 1. 11. 2011 20:27)

:-D, vždyť znáš můj názor na bydlení, jeskyně, bunkr, maringotka, jednou za rok vymést koštětem a je to hotový. A taky na čundru, zahrabat se do díry je prima, toť dobrý pud zvířecí.:-D

Edo

(ratka, 1. 11. 2011 19:31)

protoze mi jeskyne prijde jeko ideelani domov. neni treba se o nic starat, nic opravovat, uklizet a lestit. nejlip se citim v jeskyni jako neandrtalec a hryzu kus masa

Ratko

(Eda, 1. 11. 2011 8:24)

S tebou je legrace !
Jsem rád, že jsi to nádobíčko pochopila na první pokus.
Já jsem však nepochopil, proč bys měla žít v jeskyni .
Mohla bys to trochu rozvést ?

MOni

(ratka, 31. 10. 2011 20:41)

a ja pry bych mela zit v jeskyny (casty vyrok meho muze)
Edo-kadinku chapu ta ale to stříčko? Je to dlouhe ama to v sobe rourku? pak chapu oboje :o)) uz vim proc je to nadobicko

xxx

(Monika, 31. 10. 2011 20:31)

:-D hezká diskuze, já jsem pořád tvrdila a tvrdím, že by mě nejvíc vyhovovalo žít mezi těmi domorodci, člověk opravdu víc k životu nepotřebuje, jen se to civilizačně naučil.........:-)

nádobíčko - Ratce

(Eda, 30. 10. 2011 7:17)

Mým nejčastěji používaným nádobíčkem v chemii byly kádinka a střička.
Pochybuji o tom, že by je Skotové také používali.

Ale proč se to nerozšířilo

(Eda, 29. 10. 2011 10:03)

do ostatních zemí ?
Možná Skotové jsou tak spořiví, že šetří i na trenclích.
Navíc je pak nemusejí prát, že ? A ušetřejí na práškách.

U nás se naopak rozšířilo pravidlo :
Proč stahovat kalhoty, když brod (sexuální objekt) je ještě daleko !

edo

(ratka, 28. 10. 2011 21:02)

prece aby jim nadobicko větralo a nesparilo se. c

Ale Edo

(Milda, 28. 10. 2011 18:08)

slepice létají,a to docela dobře.Aby se jim v tom zabránilo,zastřihují se jim křídla. Hezká diskuze chlapci.

Copak sukně

(Milda, 28. 10. 2011 18:01)

ale proč pod nima jsou naostro,ani trencle si neoblečou.

Ještě lepší než vejce

(Eda, 28. 10. 2011 9:41)

je kapsa, kterou mají klokani.
Ta vznikla asi v době, když byla Austrálie ještě blízko jižního pólu.
Bylo tam zima, tak si malí klokánci ihned po narození vlezli
do matčiny kapsy.

Ale i mezi lidmi je stále hodně nezodpovězených otázek.
Nikdo například ještě nepřišel na to, proč Skotové nosí sukně !

Proč slepice nelétají

(Eda, 27. 10. 2011 11:10)

Kdyby za letu snesly vejce, tak by se pádem na zem rozbilo.

chybička se vloudila

(Eda, 25. 10. 2011 21:02)

Mělo být samozřejmě těsně před narozením.

jak vzniklo vejce ?

(Eda, 25. 10. 2011 7:52)

Myslím si, že nejdříve se rodili živočichové bez skořápky.
Teprve nepříznivé klima vedlo evoluci k tomu, aby těsně po narození měli živočichové ochranný obal ve formě vejce.

Nevím proč

(Vašek, 22. 10. 2011 13:12)

komančové tu americkou "kulturu" brzdili. Zakázané vždy táhne. Kdyby jí povolili, mohli tu být o pár let déle, ale o to asi nestáli. To je ale jiné téma.
S tím kohoutem máš pravdu. Vejce muselo být první, vždyť podle nejnovějších výzkumů evoluce a genetiky je možné změnit zárodek, ale ne hotového tvora. Takže cosi sneslo vejce (moc) , ta byla vystavena nějakému vlivu a vylíhli se kohouti a slepice. Kohouti se nudili a přišli jak na to aby nebyla na světě nuda. Hup slepici na záda a byla další vejce. Ta byla opět ovlivněna čímsi a vzniklo další domácí zvířectvo... Ona ta evoluce nepotřebovala žádné miliony let a vše šlo velice rychle. To ovlivňující prostředí zaniklo a od té doby jsou druhy , včetně člověka , stabilní. Jak prosté :-)))

depky v civilizaci

 

(Eda, 20. 10. 2011 10:21)

 

vznikly zavedením černé kroniky do televizních novin.
Jsou to samé vraždy, sebevraždy a dopravní nehody.
A také mají velký vliv na děti počítačové hry se střílečkami a stříkající krví.
Z toho pak vznikají sny a představy, které se někteří lidé snaží realizovat kvůli poslední módě - adrenalinové prožitky.
Komunisté měli jednu velkou přednost. Ve zprávách dávali vždycky radostné chvilky,vyznamenání úderníků a pozdravy pionýrů.
A americké krvákové filmy se v televizi nevysílaly.
Pralesní lidé mají tu výhody, že nemají televizi.

 

vejce nebo slepice ?

(Eda, 20. 10. 2011 10:12)

Už jsem někde četl, že bylo dokázáno, že první bylo vejce.
Ale už jsem zapomněl jak to dokázali.
Myslím, že je to zbytečná otázka.
Podobně Adam nebyl první člověk, neboť měl pupík.
Čili pozůstatek po pupeční šňůře matky.
Ještě by se dalo uvažovat, zda první byl kohout.

Edo,

(Vašek, 19. 10. 2011 10:29)

když jsme u těch zvířat v rubrice ,tak abychom dodržovali téma: Jaký je Tvůj názor na problém: Co bylo dříve , vejce nebo slepice? Já tvrdím že vejce.
Ti domorodci se nemuseli přemnožovat aby se stěhovali , ale mohli vynaleznout třeba nějaké předměty k usnadnění života. Tím by se ale jejich život stal složitější. O problémech s tím krásně vypráví řada filmu Bohové musí být šílení.... V naší "civilizaci" se už mnoho lidí nedokáže orientovat a z toho jsou stresy a depky. U domorodců jsem nikdy neslyšel o sebevraždách...

člověk míní, Pánbůh mění

(Eda, 19. 10. 2011 8:35)

To mi připomíná ten vtip o zázračné vodě, jak slepý začal vidět, hluchý začal slyšet a pán na vozíčku dostal po projetí vodou jenom místo starých gum na kolech nové galusky.
Příroda ( někdo říká Pánbůh) dělá jenom malé krůčky. Ty veliké , jako například let na Měsíc, musí už udělat člověk.

Ještě připomínka k těm domorodcům. Jedním z důvodů, proč neodešli z ostrova bylo to, že se nepřemnožili.

Edo,

(Vašek, 18. 10. 2011 14:36)

Říkáš:"Domorodci, kteří zůstali na ostrovech se také nevyvinuli do stadia "civilizace"". Kdyby jim něco chybělo, šli by dál, evoluce přece funguje. Nemají starosti o nic víc než jídlo, spaní, sex , bydlení. Nemusí se bát krachu bank, o majetek, jestli bude mít stará na nový šaty, jestli je oblečena podle poslední módy, co kdo ve vládě ukrad, kdo koho ojel... Myslím , že mají super život v poklidu a bez nervů. Kdo je tedy inteligentnější? :-)))
Podle mého člověk slezl se stromu v ten den kdy potřeboval jít do té hospody diskutovat o podobných problémech. Pak tam vlezly opice a než se vrátil, očesaly mu veškeré ovoce a ještě mu někdo ukrad žebřík. To ho nasr**** a už se na strom nevrátil :-)))
Jinak mě napadá že má člověk již miliony let potřebu létat. Proč asi na to nereagovala evoluce? Zatím se na skeletu nenašel ani náznak křídel... Také nemá žádný živočich kolečka a přece pohyb pomocí nich je daleko efektivnější a méně náročný na energii. Proč nikdy samovolně nevzniklo nic technického,třeba maketa lokomotivy, vždyť třeba shluk prvků, které obsahuje je daleko jednoduší než míchání 20 neb 22 aminokyselin v přesném poměru a pořadí. Nestojí to za zamyšlení?

Vašku

(Eda, 17. 10. 2011 21:59)

Už jsem popřel Einsteina, popřu klidně i Darwina.

Dneska jsme to probrali důkladně u piva.
Člověk slezl se stromu protože ho k tomu přinutily klimatické změny.
Opice přežily v místech, kde stromy zůstaly. Lemuři například jenom na Madagaskaru.
Domorodci, kteří zůstali na ostrovech se také nevyvinuli do stadia "civilizace".

Edo

(Vašek, 17. 10. 2011 21:21)

to co říkáš je opět teorie: Darwin nenašel prakticky nic. Ty jeho pěnkavy , na kterých své dílo vystavěl, byly pořád pěnkavy a ne třeba dudkové. Někdy se zamysli co se muselo současně v přísné součinnosti přetvořovat a co tomu říká současná věda. Třeba jen to, že se musely přetvářet současně dvoje pohlavní orgány. Jednoduší by bylo dělení jako u jednoduchých živočichů. Nějak musely přijít na to co kam "zastrčit" a při tom nezapomenout změnit složení krve, vyrobit plíce, změnit srdce, krevní oběh. Vyvinout jinou termoregulaci, kůži, její ochranu, ale nejhorší je přestavba celého skeletu a jeho osvalení. Když se zamyslíš nad složitostí konstrukce skeletu a systému úponů , svalstva, chrupavek..... a to vše jedním náhodným jevem(impulsem) , protože chyba v jediné položce by znamenala krach celého díla, možná dojdeš někam jinam od Darwinismu. :-)))). Archeopteryx není přechodný stav k ničemu. Je to stejné jako tvrdit, že netopýr je přechod mezi ptákem a myší. :-)))

Latymerii

(Eda, 17. 10. 2011 8:28)

se říká podivná, protože se podivně zachovala. Nevyšla z vody ven.
Možná, že zažila potopu světa a už neměla kam vylézt.
Kapři ve vodě jsou podle Darwina naši bráchové, protože lidé také vyšli z vody.
Od té doby, co jsem si to uvědomil, tak kapra nejím ani na vánoce.
Přechodné stavy živočichů se nedochovaly, neboť vymřely.
Vlastně ještě jeden se dochoval jako otisk v kameni - Archeopteryx.

ta Latymerie

(Vašek, 16. 10. 2011 22:17)

je vlastně živá "zkamenělina" a za miliony let se nezměnila. To je spíš opačný důkaz. Proč se z jednoho druhu nevytvořily jedinci suchozemští a vodní. Třeba takový suchozemský kapr s bráchou ve vodě. Nikdy se nenašel přechodný stav mezi různými druhy. :-)))

latymerie podivná

(Eda, 15. 10. 2011 19:54)

je příklad ryby, které se ploutve začaly měnit.
Nějak si to pak rozmyslela a zůstala ve vodě.

Edo

(Vašek, 15. 10. 2011 16:38)

píšeš, že se ploutve změnily v nohy. Zamyslel jsi se někdy co by se muselo změnit v přesně použitelné formě s tím? Mimikry dejme tomu, ale celé orgány? Nikdy... To je jen tak prezentováno "vědou" pro zjednodušení, avšak pravděpodobnost je nulová. U ploutve x nohy by to bylo teoreticky ještě poměrně jednoduché, ale třeba přechod dýchání žábry x plíce , to je zcela jiná konstrukce a pokud bereme v potaz genetiku a nauku o DNA/RNA , zcela vyloučené... :-)))

Pravidlo 101. opice

(Eda, 13. 10. 2011 9:04)

Četl jsem o tom v knize od Ruperta Shaldreka , který tvrdí, že existuje morfogenetické pole.
Na jednom ostrově začaly opice používat k roztloukání ořechů kámen.
Zřejmě to napodobovaly jedna od druhé. Poté, co počet opic používajících kámen na ostrově stoupl na 101 ( jen teoreticky, nikdo je nepočítal), tak to začaly dělat všechny opice na světě.
Podobný případ byl ve Francii s ptáky, kteří se naučili pít mléko z krabic, které poslíčci roznášeli ráno lidem a nechávali je přede dveřmi.

člověk se přizpůsobil

(Eda, 10. 10. 2011 8:44)

změněným podmínkám a opice ne ?
Když zmizely stromy tak náš předek musel slézt se stromu a začít chodit po dvou. Opice, které zůstaly na stromech zemřely spolu s těmi stromy ?
I dnes vidíme, jak se jednotlivé druhy živočichů mění v závislosti na změně
přírody. Například mimikry nebo se jim změnily celé orgány, ploutve se změnily v nohy.
A dříve to tak nefungovalo ?

Edo

(ratka, 9. 10. 2011 19:46)

mozna ze podminky cloveka byly tak hrozne, ze asi musel na neco prijit aby prezil, treba v zime nebo extremnim suchu. kolikrat hrala roli velka zmena zivotnich podminek. opice si jen skakaly po stromech, treba to nemely tak hrozne tezke.

člověk a zvíře

(Eda, 9. 10. 2011 19:43)

Vrtá mi hlavou jedna otázka.
Jestliže člověk a opice měli společného předka, proč se opice nevyvíjely dále
podobně jako člověk ?
Že by se jim ten jejich způsob života tak zalíbil, že ho nechtěly měnit ?

štěně a mamba

(Monika, 5. 10. 2011 23:08)

Tak to je teda síla, nejsem žádný odborník,i když jsem měla nespočet pejsků, spíš se zajímám o zvířátka........
Nikdy se nemá říkat nikdy nebo, že něco není možné. Štěňata jsou hravá, honí a vezmou do tlamy vše , co se hýbe. A nejen štěňata. Vzpomínáš si, jak jsem kdysi psala o sourozencích, jak šli ulovit zmiji? Než jsem se ale dostala do kotce, dostali to do čumáku oba. Zmije byla ale velká a dospělá. Nevím, co by s ní udělali, kdyby se dala. Myslela jsem si, že pesani hady a žáby nežerou, ale jen do té doby, co měla fenka průjem hrající všemi barvami a my pak zjistili, že zblajzla ropuchu. Proč by nemohlo štěně? Ještě hloupé a hravé, když dospělý pes dělá takové vylomeniny. Vklouznutí se taky nedá vyloučit, stačí hlava v tlamě a polykací reflex dodělá své. Opravdu nevím, ale myslí si, že obě možnosti jsou možné. Jen mě spíš zarazilo, že byla v těch banánech, to mi přijde nejdivnější.

malí duchové

(Eda, 2. 10. 2011 11:16)

mě navštěvovali , když jsem byl malý.
Asi ne náhodou mi říkali rodiče a rodina Dušek.
Vzpomínám si,že jeden měl takové divné jméno - Nabuchodonozor.
Tak z toho jsem měl největší strach, že mi nabouchá.

Edovi

(Saty, 30. 9. 2011 21:30)

No zkusit to můžeš, uvidíš co to udělá. Duchů se zase tolik nevyskytuje, ale kdybys náhodou na nějakýho narazil, tak si řekni, jaký máš ohromný štěstí a hned nám referuj.:-DD

Pro Monku

(Saty, 30. 9. 2011 21:27)

Jdu na radu k odborníkovi, tys měla psí smečky, určitě víš co psi dokážou. Tohle mi napsal kamarád, co na to říkáš?
"Uhynulo nám štěně vlčáka. Ani veterinář mu nemohl pomoci. Bylo to velmi rychlé.
Měli jsme dojem že mu někdo podal jed. Ale kde, kdy a kdo!!? Nikdo cizí
k nim neměl přístup. Poslal jsem tedy štěně na expertízu, za značný obnos. A víš co zjistili? Neuvěřitelné! Štěně mělo v žaludku (sežralo)hada! Mladého hada Mamby africké! Před dvěma dny to tady pročesávali čtyři odborníci na hady a říkali že ho sem mohl někdo hodit přes plot a to se zlým úmyslem. Zdálo se mi to přitažené za vlasy." Na záznamu z kamer na zídkách a plotech, které koukají směrem ven není nikdo kdo by něco házel. Prohlédnutí záznamů mi zabralo skoro 4 hod.! V den kdy se to stalo, byli psi v altánu a kolem něj. Sestra položila na stůl dva velikánské trsy banánů, přinesené z obchodu. A po peripetiích se štěnětem jsme později v těchto banánech našli hadí kůžičku, jak se hádě svléklo ! Bylo tedy v nich!!!! Dlouhé asi 40 cm. Jedu mělo na rychlou smrt dospělého bejka. Stále mi ale nejde do hlavy, jak se do štěněte vlčáka mohl ten had dostat??! Může štěně sežrat hada jen tak? Objevil se názor, že štěně chytlo hada za hlavu a on se zamrskal a sám mu vlezl do krku. Myslíš že je to možné? Mně to připadá děsivé a odporné. "

 

překonávání strachu

(Eda, 29. 9. 2011 0:46)

Takže, když se bojím duchů a strašidel, měl bych v noci chodit na hřbitov a do starých opuštěných domů ?

Edovi

 

(Saty, 28. 9. 2011 21:40)

 

Stojí s klackem, :-DDD dík zasmála jsem se. Já se pavouků nebojím, protože jsem se jako malá koukala na kreslenou pohádku, kde byl sympatickej pavouk Fidla a dokonce jsem tak jednoho, kterej se mi usídlil v rohu pokojíčka a udělal si tam hezkou pavučinku, pojmenovala a nechtěla jsem, aby ho mamka smetla. Jasně že tam dlouho nebyl. Do ruky bych je asi záměrně nebrala, je dost nepříjemný, když se po člověku probíhal, jinak se na ně ráda koukám a dost jsem o nich četla. Potvruje to Mončino tvrzení, že když se člověk něčeho bojí, měl by se tomu nějak přiblížit, ať už vlastním pozorováním, nebo četbou.

 

arachnofobie

(Eda, 28. 9. 2011 8:35)

Tak to jsem si jednou v práci pěstoval na zácloně pavoučka.
Byl takový zvláštní, nestavěl si pavučinu jenom nějaký kokon podobný vatě.
Jednou pavouk zmizel ( našel jsem ho vysušeného na zemi) a z kokonu
vylezli malincí pavoučci. Nerozlezli se, ale zůstávali na vláknách vaty.
Zpočátku jich bylo snad 50 a postupem času se jejich počet zmenšoval.
Při podrobném pozorování jsem zjistil, že se vzájemně požírají.
Nevím ale , jak se při setkání dohodli, kdo koho sežere.
Po asi 2 měsících jich zbyla jenom polovina.
Pak jsem odešel do důchodu a nikdo v mém pozorování nepokračoval.
Arachnofobii mám pořád, zvláště z velkých pavouků.
Tarantuli mít na sobě, tak mě trefí šlak.

Saty - ještě jedno vysvětlení

(Eda, 28. 9. 2011 8:24)

Moje manželka mi neutekla se slepicemi.
Tu příhodu jednou vyprávěl Ivan Mládek.

Saty - Půlnoční bouře

(Eda, 28. 9. 2011 8:20)

Myslím, že ta matka jí dala jméno jako vzpomínku na početí.
Akorát nevím, zda ta bouře byla venku nebo v posteli.
Kdyby to byl kluk, tak by se možná jmenoval
"Stojí s klackem".

pro Edu

(Saty, 27. 9. 2011 21:50)

No ono je to jen dobře, že to u nás nepovolili. Představ si, že by z tý "Půlnoční bouře" vyrostla pipka, která chodí spát se slepicema.:-DDD

Saty - Stojí s pěstí

(Eda, 27. 9. 2011 20:43)

Jasně , že jsem myslel postavu z filmu Tanec s vlky.
Jestli jsi to pochopila jako název filmum tak se omlouvám.
Mám rád hodně ta zvláštní indiánská jména.
Mnoho o člověku napoví
U nás se prý nesmějí používat.
Jedna matka dala své dceři jméno " Půlnoční bouře" a na úřadě jí to neuznali .

Monice

(Saty, 27. 9. 2011 10:51)

Tvůj příběh s potkanama znám, ale ráda jsem si ho zase přečetla. Psala jsi ho tenkrát na forum, ale odtamtud po čase všechno mizí, tak je lepší to dát sem. Nedivím se, že tě panickej strach přešel, když sis ty tvorečky přiblížila pozorováním, podobným způsobem se léčí třeba arachnofobie.

Edovi

(Saty, 27. 9. 2011 10:47)

Hmmm, tak teď jsi ze mě uděla trubku Edo, to ti nedaruju.:-)) Já večer hledala film "Stojí s pěstí", ale nenašla. Že tys to myslel tak, že se ti ženská postava stejného jména v tom filmu líbila?

Saty

(Monika, 26. 9. 2011 21:55)

Tenhle příběh je mnohem veselejší než ten můj a jsem přesvědčena, že to byl potkaní projev vděku za opateru se vším všudy..............:-)

k potkanům..........

(Monika, 26. 9. 2011 21:52)

Krásný příběh, potkani mají přísnou hierarchii, jsou velmi inteligentní a učenliví.
Kdysi jsem psala na foru o mé skoro fobii z nich a taky jak jsem se jí zbavila.
V dětství jsem zažila nemilou situaci. Ve městě, kde jsem bydlela, bourali staré baráky a napíchli se na potkaní katakomby. My šli akorát do školy. Vyděšení potkani skákali v houfech mezi náma a my taky byli vyděšeni, i když nevím, kdo víc. Tenkrát šel jeden chlápek v noci do práce, spadl do odkrytého kanálu (bordel po bourání) a našli ho za 3 dny ošklivě pokousaného a šedovlasého. Před nehodou byl černovlasý. Užil si svoje a já byla vykulená, že je možné zešedivět hrůzou.
Zkrátka a jistě, i když velký milovník zvířat, měla jsem z potkanů strach.
Po přestěhování sem, do Jizerek, jsme měli pod kůlnou kola škvarků na zimu pro psy. A jak jdu pro dříví, tak vidím velký stín na trámu, byl jak kocour a já stála s bedýnkou, srdce mi bušilo, nebyla jsem se schopna pohnout. Soused měl a má kravky, tak se asi natáhli k nám a škvarky byly velkým lákadlem. Zkrátka a jistě, než jsme si jich všimli, bylo jich požehnaně. Protože se nerada něčeho bojím, rozhodla jsem se strachu se potkanů zbavit. Měli základnu pod suchým wc a já jsem jim tam házela z okýnka lůj a pozorovala. Nejdřív s husinou a krátce a potom se zájmem. Šéf byl obrovský, asi ten z kůlny, měl světlejší břicho a respekt. Jen se líně pohyboval. Ostatní šmejdili a co mě dostalo, jak se malí drželi maminám za ocásky. Připadalo mi to jak v jeslích a já zjišťovala, že jejich obrovská rodina se ani tak moc neliší v hrátkách od mých chlupáčů. Pak to prasklo a prohrála jsem boj o jejich vytrávení. Asi vypadám jak magor, vím, mít podrytej barák potkanama - nic moc, ale já jsem se s nima, i když bez přímého kontaktu, docela spřátelila. Pak jsem šla na hnojník vysypat hovínka a byli tam dva, co právě usínali. Koukali mi do očí. Znovu se mi rozbušilo srdce, ale jinak, začala jsem bulet a nemohla se zastavit. Nebylo v mé moci je vyhnat, ani zabránit rozsevu granulí. Bohužel to na tomhle světě nejde tak, jak by si jeden přál.

Ne, že bych potkany přímo vyhledávala, ale ten ochromující strach zmizel. :-)

Edovi

(Saty, 26. 9. 2011 18:24)

Tanec s vlky znám, je to přímo kultovní film, ten druhý jsem neviděla, napravím to.

Potkan.

(Saty, 26. 9. 2011 18:22)

Psala jsem to na forum, ale ještě jsem to musela dát sem, protože mě příběh kamaráda připadl nejen moc hezký, ale i mimořádně zvláštní.

--------------------------------------------------------------------------------
1 den. Chytil jsem potkana, spad včera do šachty s redukčním ventilem. Mám ho
v akvárku, na hoblinách, dal jsem mu tam pár trubek z plastu a krmím ho jako
křečka. Je plachý, ale domestifikuje se. Je to zajímavý tvoreček. Pořád si
povídá, kn'ourá, škrouká. Leze někdy po horním okraji akvárka a bojí se seskočit na zem.

3 den. Koupil jsem mu v obchodě se zvířenou spray proti cizopasníkům a přes jeho strašné protesty jsem ho celého vystříkal. ,,Myl" se jako kočka dvě hodiny. Zatím ho mohu vzít do ruky jen v kožených rukavicích. Dokáže pěkně kousnout, to ze strachu. Nejradši má kočičí granule.

5 den. Potkana stále nemohu vzít do holé ruky.
Je pořád ve stressu. Asi ho pustím ven. Vyrostl v jiném prostředí. Chce svobodu, někde má svoji rodinu. Nikdo nesmí vědět že jsem pustil ven potkana. Všeobecně se u nás hubí. Udělám to v noci.


6 den. Tak jsem vypustil potkana! A to nedaleko nyní již zakryté jámy, kde jsem ho našel. Přinesl jsem ho v rukavicích a položil na zem. Sundal jsem si rukavice a chystal se odejít. Jenže potkan se vydal za mnou. Dřepnul jsem si a nastavil mu holou ruku. Potkan přišel a očichával mi dlouho prsty. Pak mně několikrát líznul svým maličkým jazýčkem.Nevěděl jsem jestli se mne chystá kousnout, nebo co. Ale on ne. Vlezl mi do dlaně, chvilku se motal, nechal se pohladit, ještě mne líznul a pak odpochodoval do tmy, směrem někam ke stájím. Nevyznám se v potkaní psychice, myslíš že mi děkoval za ubytování se stravováním? Na památku mi při odchodu zanechal na zemi bobek. Prostě potkan.

 

vlčí tanec

(Eda, 26. 9. 2011 11:58)

tady stojí za to připomenout krásný film
Tanec s vlky s K.Costnerem.
Také " Stojí s pěstí " se mi líbila.

Jak jsem neuhlídal manželku

(Eda, 15. 9. 2011 7:13)

Držel jsem manželku doma, aby mi neutekla.
Jednou jsem nedával pozor, když jsem krmil slepice
a manželka toho využila.
Vmísila se nenápadně mezi ně a byla pryč.

proč kohout kokrhá

(Eda, 15. 9. 2011 7:08)

Mám to z vlastního pozorování.
Kohout byl sám a slepice bůhvíkde zalezlé.
Nevím, jestli jsou v tom kokrhání nějaké zvukové niance,
ale to, které opakoval asi 10 krát za sebou bylo zvláště úpěnlivé.
Teprve po asi 10 minutách se přiřítila jedna slepice
a už začala klasická honička se slastnou chvilkou na konci.
 

proč kohout kokrhá?

(Mimiane, 15. 9. 2011 1:29)

Já myslím, že když bude na vsi sám, zakokrhá a kašle na to..;-) jenže když spustí jiný, začnou se normálně předhánět..(inu chlapi):-D

Já do toho kokrhání, zkusím dát trochu té magie.....:-)) Kdysi ve středověku, lidé na vsích nevycházeli z domů, dokud nezakokrhal kohout a nezahnal zlé a škodlivé duchy.
Jakmile se začínalo šeřit, lidé se zavírali v domech a uléhali se západem slunce, aby se vyhnuli střetu těchto nemilých stvoření/duchů/....
Při východu slunce, je budilo kokrhání jejich ochránce kohouta a tak věděli, že mohou vyjít ven a v bezpečí do večera pracovat a těšit se s bílého dne.
Pokud kohout zakokrhal jindy, než časně ráno, nebylo to dobré znamení.... jeho kokrhání přinášelo předzvěst něčeho špatného.....

A ještě přidám jednu slepičí.....
Slepice snese sedmikilové vejce, to samozřejmě vzbudí zájem novinářů a ti se ptají kohouta: "Budete pokračovat a snažit se o ještě větší?"
Kohout nakvašeně odpoví: "NE!!!"
"A co tedy plánujete?"
"Rozbít pštrosovi držku!"

 

proč kohout kokrhá?

(Monika, 14. 9. 2011 23:45)

...tak brzy ráno? Protože ví, až vstanou slepice, že si už neškrtne:-)
Starý fór, ale myslím si, že asi jako pes štěká, to teritorium, je tam hlavní pán a když je sám, tak se navíc úplně normálně nudí........:-)))

Ratce

(Eda, 11. 9. 2011 19:45)

Tak o tom cvrčkovi znám jeden dobrý vtip :
Potká cvrček prcka .
Prcek se cvrčka ptá :
Tak jakpak se ti daří ?
Cvrček odpoví :
Stále cvrkám a cvrkám a jak se daří tobě ?
Prcek odpoví :
Mně už to tak nejde.

Kokrhani

(ratka, 11. 9. 2011 17:07)

myslal jsem si ze kohout stejne tak jako jine zvirata si kokrhanim vymezuje teritorium. Tak jako cvrcek cvrka tak kohout kokrha

proč kohout kokrhá ?

(Eda, 11. 9. 2011 16:18)

Je myslím nesprávná domněnka, že kohout kokrhá jenom proto, že vítá nový den. Kokrhá také když je sám a chybí mu slepice.

dovi

 

(Monika, 6. 9. 2011 23:38)

 

Jo, jen co bude chvilka, přefotím, páč jsou jasně ještě na papíře. Chce to trpělivost, už jsem to zkoušela a člověk musí mít správný světlo. :-)
Ale atraktivnější fotky jsou spíš s mužem, já jezdila závodně málo, páč jsem měla jasně míň natrénováno, jelikož jsem měljako správná psí mamina na krku smečku i se štěňaty atd. :-), ale něco se najde i s mou maličkostí.....:-D

 

závody psích spřežení

(Monice, 1. 9. 2011 9:57)

Kouknul jsem na obrázky googlu na závody psích spřežení a našel jsem tam hodně obrázků i údajů o závodech.
Haskáni i Malamuti jsou opravdu krásný.
Nemáš tam nějakou fotku z dob, kdy jsi ještě závodila ?

Edovi

(Monika, 31. 8. 2011 21:24)

To si piš, že haskounky jsou krásný, ale i haskouni:-)))

S tou kravkou, je to jasný, oni totiž všechna zvířátka mají duši, cítění a emoce, jen je nemají možnost kolikrát projevit, pokud jsou jako užitková. Babička kdysi měla prasátko a řeknu ti, že bylo strašně čistotné, chodilo dělat potřebu pouze do jednoho kouta, mazlivé , kamarádské a chytré. Jasně, že vzalo za své, jak to na vesnici chodívá, ale babička poprvé v životě nevzala nic do pusy.
Já bych nemohla chovat nic na užitek, u mě umřely věkem i slepice.

Ale k těm potkanům, (myslím, že se jedná spíš o potkany, ne o krysy), nevím přesně, kdy tato móda vznikla, ale pamatuju se, že se takhle nosívali fretky nebo tchořofretky, ale i potkánci. Prostě rodinný mazlíček místo psa nebo kočky. Jsou hodně inteligentní, lehce ochočitelní, na krmení méně nároční než velký pejsek nebo mlsná kočka :-)))a místo denního venčení se proběhnou po bytě včetně skříní nebo na kšírkách venku. To teda spíš ty fretky. Záliba v potkanech se pravděpodobně zvýšila a vůbec, třeba má taky chuť na pívo.....:-D

mít na krku krysu

(Eda, 20. 8. 2011 6:35)

je asi nová móda mladých lidí.
Vídávám to v naší hospodě. Občas je nechají projít po stole, ale pak si ji opět dají za krk. Nevíte někdo, jak tato móda vznikla ?

Monice

(Eda, 19. 8. 2011 10:30)

Doufám, že ty haskounky byly i hezounký.
Tak to si vzpomínám, když Líza měla nade mnou ještě výškovou převahu, tak jsem ji často neudržel a držel se jen řetězu, který za sebou táhla.
Protáhla mě pak i několika kravinci, takže jsem vypadal příšerně.
To jsem ji pak bez milosti uvázal ke stromu a šel jsem se umýt do řeky.
Dá se říci,že kráva je jenom takový stroj na mléko. Ale také uznává svého pána.Tetu vždycky olizovala a poulila na ni přátelsky oči. Také se od nikoho jiného nedala podojit.

Z dalších tvorů, které jsem často potkával byly husy. Nevím, zda to bylo na mně znát, ale houser asi vždycky poznal, že se bojím a vystartoval na mě.
Jednou mě honil ,když jsem jel na kole. Měl jsem co dělat, abych mu ujel.
Dokonce se vznesl a letěl až jsem ho cítil u ucha. Proto se teď vyhýbám husám velkým obloukem.

Edovi

(Monika, 18. 8. 2011 20:59)

To si piš, že správnej haskán tahání přímo miluje. My měli spíš problém předvést haskyho v kruhu, protože, i když jsme jej cvičili od štěněte na povel "pomalu" , tak naši běsi vyryli v kruhu brázdu. A ty řeči od rozhodčích.........." , krásnej pejsek, do chovu supr, jen by to chtělo ho naučit chodit pomalu".
Haskáni plní velice neradi povel "stůj" a aby se neřeklo, dají ti v saních tak vteřinu, abys posbíral sebe, kulicha , vlezl zpátky na saně atp. Jen se tlemí......:-)
Mají i na to, že jsou proti malamutům drobnější, velkou sílu. Kdysi jsem o tom psala, ale tys tu ještě nebyl. Než jsme se odstěhovali do hor, tak se trénovalo na káře na poli za Prahou. Čtyři fenky už okšírované,připravené v trabantu, my sundali ze střechy káru, přivázali před trabanta (auto coby kotva), vyndali první těšící se čubinu, zacvakli karabinami do šňůry, jdeme pro druhou (auto se hýbalo zbylými natěšenými haskounkami) a zíráme. 22-kilová, již zapřažená Petty hrabala tak, že se posouvala kára i s trabantem. A víš , co by byl největší trest? Kdyby nebyl nějaký pejsek zapřažen. Když jsme zapřahali a šli kolem nich, tak rvali kšíry z ruky. Muž jezdil s osmi psy, to je už jak rozjetý kamion, já se čtyřmi-bohatě stačilo. Z kopce po umydleném sněhu vyvinou rychlost až 50, tak si vem, co je to za crvkot. Jinak mají děsný smysl pro humor, když byl tento sport u nás teprve v plenkách, tak se ještě nevázalo k saním, myslím mašera a tudíž nebylo výjimkou, že chechtající haskáni doběhli do cíle hoďku(krátká trať) před nadávajícím a prskajícm jezdcem, o kterého se pokoušel infarkt. Prostě to mají v genech. Když jsme ukázali smečce bič (nebili jsme je, jen třeba, aby přes řev při zapřahání bylo slyšet kloudného slova i povelu)) tak haskáni zalezli do boudy a tibeťáci si s ní chtěli hrát. Ani jedni jej v životě neviděli. Tady vidíš genetický kód. Na aljašce se pohánělo spřežení bičem , ale pastevecké plemena jej brali jako pomůcku , ne namířenou vůči nim. Prostě mají tahání v sobě jako pastevečtí psi hlídání.

No jo, bylo to krásný, i když náročný. Po všech stránkách. Spousta legrace, příhod, záhul na fyzičku, finance i psychiku, ale to, co mě smečka naučila, se nedá zapomenout. Pro mě byli a jsou ovšem nejáročnější ty odchody na druhou stranu. I když vím, že je to koloběh života, vždycky je smutno. Jako třeba dneska, když jsme se musely rozloučit ze starou siberiankou.:-(

Díky za příběh s kravkou, hezký:-), teď nebudu pár dní na P.C. ale pak zase juknu. Zatím...hezké dny.
 

Monice - moje oblíbené zvíře

(Eda, 18. 8. 2011 10:58)

Jestli Haskáni berou tahání saní jako svou zábavu, tak je to v pořádku.
Nějak proti srsti je mi ale využívání psů v zimě k tahání saní s dítětem do kopce. Dítě sedí při jízdě s kopce i do kopce a mrzne.
Vzpomínám si jak jsme jako malé děti vždycky závodili, kdo bude se saněmi na kopci první a pěkně jsme se zahřáli.

Se psy jsem se setkal jako dítě u příbuzných a docela rád jsem si s nima hrál. Nyní žádné zvíře doma nemám , do panelákového bytu se ani nehodí.

Mým pravidelným společníkem o prázdninách byla kupodivu kráva.
Musel jsem ji pást na obrovské louce. Když byla totiž uvázána ke kolíku, tak se tak dlouho točila a omotávala, až měla tak omezený pohyb, že si lehla a jenom přežvykovala. Nikdy jsem nepronikl do její duše. Vůbec mě neposlouchala. Když jsem se na ni chvilku nedíval už byla v obilném lánu a pracně jsem ji musel odtamtud tahat.
Jednou mi zůstala stát uprostřed vozovky a zastavila provoz.
Nepomohla ani větvička, kterou používal Honzík na kozu.
Ta kráva se nedala ničím obměkčit.
Ale měl jsem ji rád, jmenovala se Líza. Odháněl jsem jí mouchy z míst , kde si nedosáhla ocasem. A teta mě vždycky večer pochválila, že kráva při dojení dala hodně mléka.

Edovi

(Monika, 17. 8. 2011 13:26)

Ano, měli jsme chov, jezdili závody a v podstatě jsem se ocitla na samotě na horách kvůli nim, neboli díky nim. Emigrovali jsme z Ptrahy, abychom jim vytvořili podmínky, jaké mají mít.
Haskáni maji v sobě kapku vlčí krve, protože severoameričti indiáni (sem se plemeno dostalo přes Beringovu úžinu ze Sibiře) ,aby zabránili degeneraci plemene, uvázali háravou čubinu ke stromu a vlk měl hezkej den. Prý :-D
Ale fakt je, že tohle plemeno si jako každé nese genetický kód a na severu byla velká bída a tvrdý život, tak páníčkové po zimě, kdy jim pejskové posloužili, na jaře je vypustili , ať se postarají sami o sebe a na zimu opět posbírali. Z toho všeho si nese hasky vlastní úvahu, dobré zdraví, perfektní orientaci na místech, kdy nikdy nebyl, tendenci táhnout cokoliv :-), chuť lovit (i když má plný břuch), stěkají vyjímečně, spíš jako varování a vyjí jako vlci. K lidem přátelští, protože severská plemena nemohla být k člověku akonto spolupráce v saních agresivní, taky se připouští v chovu i plachost, ale ne agresivita.
Dneska , jako všechna plemena, na kterých se podepsal křížením moderní člověk, jsou i oni o něčem jiném. Kolikrát táhne páneček haskána za sebou. My měli "druhou vlnu" v republice a tudíž pořádné "cvoky", plašany divoké, ale v saních bomby. Když viděli kšíry, dostávali záchvat euforie. Ale tohle bylo taky na hlavu, tak jsem se snažila dostat do chovu trochu klidu a povedlo se. Ale ne na úkor jejich původních vlastností. Ale chov a genetika je složitá věc. :-)

Chtěla jsem reagovat dneska na tvůj první příspěvek, ale vezmu to teď dohromady. Jasně, že je smutná smrt jakéhokoliv zvířátka, vím ze své zkušenosti, když měl např. tendenci voříšek vběhnout do spřežení, jaká to byla makačka, aby také on vyvázl živý a zdravý. Nejen moji.
Ale člověk má taky jen svý možnosti a schopnosti, tak ve tvém případě holt ten ovčoun jen čekal, kdy přijde ta správná chvíle.

A co ty, měl jsi nebo máš nějaké zvířátko? :-)

Monice - Hasky

(Eda, 17. 8. 2011 7:24)

Chodím pravidelně na tenisové kurty kolem rodinných domků, kde je skoro v každé zahradě pes. Jediný Hasky na mě nikdy neštěká, ostatní mě asi považují za zloděje a vždy běží podél celého plotu a přestanou štěkat , až když se vzdálím do patřičné vzdálenosti.
Moniko, ty jsi Haskyho používala k tahání saní ?

Monice

(Eda, 16. 8. 2011 9:36)

půjčil jsem si z knihovny jednu slovenskou knihu o psech.
A v ní jsem se dočetl, že jezevčík se slovensky řekne jazvečík.
Asi proto, že po jeho kousnutí zůstávají na lýtkách jazvy.

Vzpomněl jsem si ještě na jednu dosti hroznou příhodu s velkým a malým psem. Uvedu ji jako varování.
Můj strejda měl na zahradě takového malého podvraťáka, který neustále štěkal na velkého vlčáka za plotem. Jednou jsme přišli na návštěvu a u strejdy nikdo nebyl doma. Špatně jsme zavřeli branku a vlčák toho využil.
Podvraťák nestačil uběhnout ani pár metrů a už byl ve vlčákově tlamě.
Z pudu sebezáchovy jsem začal vlčáka mlátit klackem po zádech, aby ho pustil. Ten si však svou kořist odnesl a položil ji před práh svému pánovi sousedovi. Ten soused byl překvapen, tak jsme mu to museli vysvětlit a strejdovi jsme koupili nového psa.

Monika, 15. 8. 2011 22:35)

 

:-) Díky, s tebou taky a se zvířátky též :-D
No, jezevčíci jsou kapitola sama pro sebe. Mrňaví, krátkonozí, ale srdnatí. Budeš se divit, ale podle statistiky mají na svědomí pokousání lidí nejvíc právě jezevčíci, nikoliv krvelační pitbulové. Fakt ale je, že prvního z toho lýtka setřeseš, ale jakéhokoliv velkýho hafana už hůř.
S velkými a malými plemeny je to opět velice variabilní. Často jsem psala o mé velké lásce Andulce, fence tibeťačky. Byla vyrovnaná, ale ostrá. Šli jsme na výstavu a jak se prochází takové ty úzké uličky, tak tam měla nějaká paní tašku. A z tý vylítlo nějaké nedefinovatelné plemeno podobné kryse a zaraflo se čubině do líce. Ta jej sklepala a jako obvykle, když něco viděla poprvé, sedla si a začala nad tím kroutit hlavou. My byli v šoku víc než pesani, protože stačilo cvaknutí čelistí a bylo by po útočníkovi. Ale mít sebou haskána s větší dávkou vlčí krve, nestihli bychom vůbec nic. Takže, pokud je jedinec velkého plemene vyrovnaný, nemusí si nic dokazovat a útočníci, hlavně ti mrňaví jsou v bezpečí i v případě útoku. Pokud by se jednalo o větší plemeno, tak se síly už měří častěji. Pro haskány a lovecká plemena jsou malí útočníci něco jako kořist, tady je třeba být ve střehu. Jinak se ovšem chová pes venku (není to jeho teritorium) a jinak doma. A ještě záleží na tom, jestli je sám nebo se jedná o smečku. Zde jsou již zákony smečky a taky každý jedinec má svůj názor. Musíme ale přičíst k rase opět fakt, jestli se jsou případní rivalové stejného pohlaví, potom jasně náturu , ale i výchovu. Je to strašně zamotaný. Ale jako u lidí opět platí, že vyrovnaný jedinec si nemusí nic dokazovat a promine mnohé, na rozdíl od těch, kteří si rafancem rovnají, či zvyšují své ego. Takhle je to nějak, Edo. :-)))

Z praxe. Měla jsem tibeťáky a haskány. Z těch prvních......jeden se psů bál, druhý si nechal skákat po hlavě, třetí startoval na první našlápnutí...... U druhé rasy-nikdo se nebál, ale haskáni jsou "dětmi činu" plus genetický kód lovení, takže bylo lepší vidět první. A nakonec se mi narodilo kukaččí mládě, klidný pejsek, který k vrozené inteligenci vlastní této rase měl spoustu trpělivosti a času ještě poslouchat, co se od něj chce. (Jeho předci museli k této vlastnosti spíš dospět:-D, porozumění s nimi bylo jiné, je v nich spíš něco kočičího, nezávislého, zaleželo na vzájemné toleranci a respektu)A tak se s ním zadařilo, že ačkoliv na nás na procházce sápal pes, on kouknu na mě , já řekla...........to je ošklivý pes, my se prát nebudem, viď......sedl si mi k noze a nechali jsme dotyčného v klídku se prosápat kolem nás. Ale zase na druhou stranu do saní to není žádný blesk, spíš kliďas, ostatní by urvali lano, ale potkat se s útočníkem, měla bych co dělat. Tak takhle to chodí i u zvířátek, nic není jednoznačné. :-)
 

 

Moniko

(Eda, 12. 8. 2011 8:45)

s tebou se mi dobře povídá a začínám chápat psí myšlenky.
Tak uvedu ještě příklad malý a velký.
Malý jezevčík vyjel v hospodě po velké Julkovi ( Rhodéský ridgeback) a zuřivě na něj štěkal.
Julek je ale poslušný, tak ho ani neplácl a sedl si k nám ke stolu na lavici.
Jeho pán mu řekl :
Nech toho jezevčíka nebo tě sežere.
Julek ten vtip asi pochopil, neboť se pak k jezevčíkovi choval úplně nevšímavě.
Nehlídaný jezevčík se pak vítězně promenádoval kolem našeho stolu.
Moudřejší a vychovanější pes ustoupí.

Edovi

(Monika, 11. 8. 2011 23:44)

Oni ti starší mají rodičovský syndrom, takže prominou štěněti cokoliv. Maximálně dají mimikou jim vlastní najevo, kdo je tam pánem. Kupodivu i psovi. Ale do určitého věku. Můj nejstarší pes , když s ním bylo štěně, si nechal brát i z huby kost, skákat po sobě, nechat si cupovat ocas atd. Ale když štěně dospělo, cca 7 měsíců, najednou nastal zvrat........už tolik nepotřebuješ, tak nekraď. A bylo vymalováno. Ale ten mladší velice brzo pochopil, že je konec zlatým časům a že se stal mladším členem, ale ne už obskakovaným prckem. Pokud je mladší fenka, tak tam by ani problémy neměly být, maximálně nějaké vrknutí v budoucnu. Ale jinak se chová pes, když je fenka před háráním. Některý si jí už předem nadbíhá, jiný se snaží podřídit pro doby příští. Záleží opět na povaze obou. Taky jsem slyšela případ, že štěně bylo tvrdě sežezáno od staršího nebo nenáviděno, ale to už nemá s ryzím psím myšlením nic společného, většinou jsou tito jedinci už přešlechtění.
V každém případě by se neměl starší pejsek úplně odstrčit, i když chápe, že stěně potřebuje nyní hodně pozornosti, ale na druhou stranu i on pomůže při výchově. Štěně se opičí, asi jako když děti napodobují rodiče.

Tak ať čubina hezky roste a oba dělají kamarádovi radost. :-)

starý a mladý

(Eda, 5. 8. 2011 8:44)

Děkuji Moniko za vysvětlení. To štěně Boserona (fenka) se teď dostalo do společné domácnosti se starším Boseronem ( pes 7 let). Budu je z povzdálí pozorovat.
Zajímá mě , jestli ten starý pozná, že je odsouván na druhou kolej.
Je to zajímavá rasa. Jako jedna ze dvou má na zadních tlapách 6 drápů.

Edovi, Bandymu

(Monika, 4. 8. 2011 15:12)

Pokud můžu posoudit z praxe, tak tohle je hodně individuelní. Jsou známé případy, kdy si štěně opravdu vybere svého pána ihned a dotyčný si právě toto štěně odváží a jinému štěněti je zpočátku jedno, kdo bude jeho pánem (myšleno, když se při výběru štěněte točí hodně lidí). V prvním případě, pokud by se pejsek v dospělosti prodal, nebude už nikdy tak pevná vazba jako poprvé a ten nezávislejší snáší změnu pána celkem v pohodě. Jasně, že se rozumí při dobrém zacházení. Ale platí také, aniž se to zpočátku u štěněte pozná, že v rodině akceptuje velice rychle tzv. autoritu, pro něj vůdce směčky. Ostatní jsou pro něj členové smečky, třeba i nadřazení. Takhle to mají prostě zakódované v hlavě akonto zákonů smečky . :-)

kdy pozná pes svého pána ?

(Eda, 24. 7. 2011 10:16)

Tedy myslím , když je ještě štěně. Včera mi ukazoval přítel nové štěně
( Boseron), které si koupil před 3 dny. Má 7 týdnů a je už větší než jezevčík.
Říkal, že tři čvrtě dne prospí.
Tak jsme si ho vzájemně půjčovali a jemu to bylo jedno.
Usnul vždy po chvilce. Na mne si otevřel oči dokořán a chvíli na mě hleděl.
Napadla mě otázka, kdy vlastně pes pozná člověka, s kterým by chtěl strávit zbytek života ?

Hádek

(Monika, 30. 6. 2011 20:58)

Tak jsem usoudila, že asi budu přece jen divoženka, né ze srandy, ale opravdu.

Včera bylo děsný vedro i na horách, tak jsem pracovní rekordy nelámala, ale dílem sebou švihla na karimatku před chalupu, dílem něco udělala.
Vždycky kouknu, kam co pokládám, flek čistej, bez broučků, karimatka přistála. Chvilku jsem se válela na zádech a učila se anglinu, pak vstala a šla se ochladit do chalupy a taky něco udělat. Napadlo mě, že zavolám mamce a pokecáme. Po půl hodině povídání mi začalo být v plavkách chladněji, tak jsem sebou zase plácla na karimatku, tentokrát na břicho a vesele povídala s mamkou. Opřená mírně o lokty a vnady, jak už to bývá, když ženská leží na břiše.
Najednou koukám, co mi to leze spod karimatky za hlavičku, otřelo se o mou bradu, proplulo mezi lokty,pořád tomu nebyl konec.......... a jak tak povídáme o plánované dovolené mojí rodinky u mě, tak já do toho jako by se nechumelilo......zkusím přetlumočit:

Já: hele, co nám to tu leze, vypadá to, jako černá mamba, no já asi skončím jako Kleopatra.......
Mamka: Cožéééééééééééééé????????????????????????
Já: Nic, mami, to je jen had, vyplazil se spode mě.............
Mamka: To si snad děláš legraci!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Já: Né, fakt, ten je roztomilej.............
Mamka: pane bóže.............., seš v pořádku, není to zmije?
Já: (už mi to zapálilo, že se mamka trochu bojí hadů)........................nebój, to je jen neškodná užovka..........
Mamka: jen aby..........
Já: fakt, mami (nevím to jistě, páč to bylo mladý, černý jak uhel, zmije v černým vydání nemá klikyháky a užovka taky bývá zbarvena hodně tmavě).........a právě kouká, kam se vydá, ta je krásná............
Mamka:(v hlase obava) a kam leze?
Já: (rozněžněle)......už je na třetím schodě, ta je šikovná........
Mamka: do baráku????????????????
Já: né, směrem ven, nebój (zachraňuju situaci, aby naši vůbec přijeli)
Mamka: ale neteři to neříkej, ta by to obrátila směrem ku Praze.......
Já: jasně.....
Mamka: já už jsem z tebe tak zblblá, že když jdu na pochod, tak místo toho, abych koukala, kudy jdu, zírám pod nohy, abych nezašlápla broučka.....................
atd........................

........a proč ta divoženka? Páč mě první napadlo, jestli je hádek v pořádku, když mi vlezl v nestřeženém okamžiku pod karimatku a já na ní lehla.............
 

opice

(Eda, 28. 4. 2011 20:03)

Tak psy už jsme probrali důkladně, tak teď navrhuji opice.
Náhodou se mi dostala do rukou kniha Axela Muntheho
"Kniha o životě a osudu". Vřele doporučuji.
V ní jsem se dočetl, že opice si ráda dělá srandu z lidí,
například předstírá, že ji něco bolí a když na to zvěrolékař skočí,
tak se může umlátit smíchy.
Opačně to je ale horší. Legraci od člověka opice nepřijímá.

Trochu to připomíná i lidskou opici. Do té se navážet také nevyplácí.
Brát si ale opici domů bych nedoporučoval.
Raději se na ně chodit dívat do zoo.

Re: opice

(Eda, 28. 4. 2011 20:04)

opravuji :
"Kniha o životě a smrti"

Re: opice

(Eda, 1. 5. 2011 8:45)

Život s opicí se nevyplácí.

Dva manželé byli na výletě v Polsku a chtěli jít do restaurace.
Na dveřích bylo napsáno :
"Něvolno vstompiť s nabitom broňom."

Manžel se obrátí na manželku a říká :
"Broňa, tady už tě znají, musíš zůstat venku."

výběr psí rasy

(Eda, 25. 4. 2011 14:00)

Moniko,
zajímá mě, podle čeho si lidé vybírají rasu psů ?
Například vůbec nechápu, jak někdo může mít minipsíka krysaříka.
Nosí ho v tašce, nikdo na něj nesmí sáhnout a ten psíček je věčně vystrašený.
Kdybych byl sám, tak bych si asi vzal kólii, ale do hospody bych s ní nikdy nešel.

Re: výběr psí rasy

(Saty, 26. 4. 2011 9:47)

Všiml jsi si Edo, že v hodně případech se psi někdy zčásti, jindy hodně podobají svým páníčkům? Robustní chlap si určitě nepořídí krysaříka, nebo čivavu, ale větší rasu. Vazbiči, aby ještě víc budili respekt si pořizujou pitbuly nebo rotvíky. Městský ženský maj zase slabost na malý pinčly a taky výskyt psů podléhá módě. V poslední době jsou v módě právě yorkšírové. Já říkám, že to ani není pes, ale spíš hračka, stejně jako ten krysařík a vůbec těm psům nezávidím. Zkrátka na psovi musí bejt něco, co páníčkovi imponuje a co doplňuje jeho životní styl...štíhlost, tloušťka, roztomilost, nebo síla a agrese. Psa si mají lidé pořizovat hlavně kvůli vzájemnýmu přátelství a pomoci. Já psa nemám, ale kdybych si měla vybrat, asi bych váhala mezi retrívrem a čuvačem.
 

Re: Re: výběr psí rasy

(Eda, 26. 4. 2011 19:19)

Podoba psů a páníčků je někdy velmi nápadná.
Například v seriálu Jake a tlusťoch.

Některé ženy mají psa opravdu jako ozdobu
a pletou jim i oblečky, zvláště tzv. naháčům.
Ta žena s tím krysaříkem je sobecká a psíka opravdu nikomu nepůjčí,
ani dětem. Také to svědčí o jejím postoji k lidem.

Re: Re: výběr psí rasy

(mimiane, 27. 4. 2011 2:45)

Ono je asi dobře, že existuje tolik druhů ras, od těch nejmenších až do těch obrovských, stejně jako vrozených vlastností, jak kterého plemene. Každýho chovatele přitahuje něco jiného, jak si přesně napsala, ….co mu imponuje. Někdo má potřebu se o někoho starat, mít někoho na pomazlení, jiný
hledá opojení v pocitu moci a síly, další hledá kamaráda...
Štěně, je uzlíček nepopsanýho papíru, co z něj vyroste, je v rukách člověka, nikoho jiného. Pes se nerodí typickým rváčem i když se jedná o bojové plemeno, stejně jako maličkej yorkšír by nejspíš radostně cupital, než se nosil v tašce. (no i když snad z bezpečnostních důvodů raděj ano .:-D )
Takže pes se stává vizitkou páníčka.
A víš Saty, že kdybych měla hádat, jakýho psa si vybereš, typovala bych tě přesně na retrívra....:-))
Já od mala miluju německýho ovčáka, když jsem bydlela na vesnici, byla to paráda, pes byl na dvoře, do bytu směl kdykoli chtěl, jezdila jsem s ním na cvičák, byl hodný, poslušný a chytrý.
Přestože byl dobrým obranářem, nikdy nikomu neublížil. Ani na cizí děcka nikdy nezavrčel a to mu dávaly pěknou sodu :-)
Ve městě to potom bylo horší, ujala jsem se ještě jednoho a oba byli na cvičáku ve velkých kotcích.
Myslím, že tohle řešení nebylo moc dobrý, už bych psa nechtěla, aby musel být takhle odloučený a nebo zavřený v bytě.
Tak mám ty dva kočičáky, ale stejně...........jak vidím štěně německýho ovčáka, přestávám dýchat.... :-))
 

Re: Re: Re: výběr psí rasy

(ratka, 27. 4. 2011 16:48)

nekde jsem cetla ze nejen panicci si vybiraji rasy dle sveho naturelu, ale ze i psy se jim casem zacnoupodobat. teda v obliceji. Protoze pry psi napodobuji nevedomky vyraz oblicejej sveho panicka. teda co dela panicek to dela pes. jak se tvari panicek tak se tvari pes.

Re: Re: Re: Re: výběr psí rasy

(Mimiane, 27. 4. 2011 20:21)

Na tom něco bude Radko, jo výraz tváře asi, pokud je páníček spokojenej a pohodář, bývá i pes. Když je posmutnělej, tak i ten pes má smutný oči, rváč a neurvalec, bude mít psa, co na tebe bude vrčet s nazlobeným výrazem.
Je to úplně jednoduchý,pes se prostě dokáže vcítit do pocitů páníčka.... :-))

Re: Re: Re: Re: Re: výběr psí rasy

(ratka, 27. 4. 2011 20:33)

jsoupropojeni stejnou energii :o))

Re: výběr psí rasy

(Monika, 27. 4. 2011 22:56)

No, výběr rasy by měl být rozhodně dle založení člověka, ne, co se mu jen líbí. Sportovnímu člověku temperamentní plemeno a pohodlnějšímu něco klidného, člověku, který je pevný v kramflecích klidně ostřejšího pejska, na kterého bude tzv. mít a labilnějšímu kliďase. Takhle by to mělo být. Ale bohužel i druhá varianta funguje a mnozí si pořídí rasu jen proto, že právě frčí nebo si člověk potřebuje zvýšit své ego. Konce jsou potom dost špatné...........:-(

Taky by se jasně mělo přihlédnout k možnostem, kam si pejska pořizuju a kolik na něj budu mít času. To je také hodně důležité.

Ale fakt je, jak píšete, že jsem se potkala s lidmi i pesany, kteří se k sobě náramně hodili, jak vizáží, tak náturou. To fakt nemá chybu. Můžu soudit i dle sebe. První byli vysnění haskáni: chvilku nevydrží na zadku, když ano, musí být vylítaní, jsou to kašpaři, věčně rozchechtaní, pro každou lumpárnu, dost nezávislí a všude strkají ten svůj všetečný nos.:-D:-D:-D.


 

Re: Re: Re: kdo je pánem ?

(Monika, 21. 4. 2011 22:38)

S pejskama je to podobně jako s lidmi. Některý je společenský a vzruchy, včetně hospody přímo vyhledává, je rád středem pozornosti, prostě potřebuje šrumec a jiný zase touží po klídku, lehnout si pod strom a meditovat.
Měla jsem jich spoustu a můžu zcela popravdě říct, že jedna čubina tibeťáka se nudila, když byl klídek a vyváděla lotroviny. Ale jakmile měla kolem sebe dav, byla ve svým živlu, všemi obdivovaná, středem pozornosti. Do hospody nebo kde byla nějaká akce,( čím víc lidí , tím líp), táhla, aniž jsem tam chtěla. A druhá zase šrumec přetrpěla a byla spokojená v tom svým klídku. A jelikož byly nerozlučné kámošky, jedna bez druhé nedaly ani ránu, muselo se holt mírně kombinovat. :-)

Re: kdo je pánem ?

 

(Eda, 17. 4. 2011 8:07)

 

Moniko,
máš pravdu, psi do hospody nepatří.
Ale , když už tam musí, tak si také zvyknou a připadají si jako doma.
Na nově příchozí návštěvníky štěkají.
A to drbání vyžadují většinou psi starší.

 

Re: Re: Re: kdo je pánem ?

(Monika, 21. 4. 2011 22:38)

S pejskama je to podobně jako s lidmi. Některý je společenský a vzruchy, včetně hospody přímo vyhledává, je rád středem pozornosti, prostě potřebuje šrumec a jiný zase touží po klídku, lehnout si pod strom a meditovat.
Měla jsem jich spoustu a můžu zcela popravdě říct, že jedna čubina tibeťáka se nudila, když byl klídek a vyváděla lotroviny. Ale jakmile měla kolem sebe dav, byla ve svým živlu, všemi obdivovaná, středem pozornosti. Do hospody nebo kde byla nějaká akce,( čím víc lidí , tím líp), táhla, aniž jsem tam chtěla. A druhá zase šrumec přetrpěla a byla spokojená v tom svým klídku. A jelikož byly nerozlučné kámošky, jedna bez druhé nedaly ani ránu, muselo se holt mírně kombinovat. :-)

ranní rozcvička

(Eda, 2. 4. 2011 7:16)

Zkoušel jsem tu ranní rozcvičku podle kočky na obrázku
a je to opravdu dobré !
Jenže ještě mi nejde vystrkovat přitom drápky.

Re: ranní rozcvička

(Monika, 14. 4. 2011 22:30)

Hlavně nevzdávat, třeba se taky zadaří.........:-) a pokud ne, určitě skvělý na páteř, kočky přeci nejsou hloupé.......:-)

papouškoviny

(Eda, 29. 3. 2011 9:20)

Už jsem někde psal, že papoušek je nejinteligentnější pták. Zapamatovat si tolik jmen ?!
Je jasné, že se otočil zadkem.
Už se nemohl na to dívat, pořád jedno a to samé !

Edovi

 

(Monika, 28. 3. 2011 22:26)

 

Když to tak čtu, přeložila jsem si to z papouškoviny správně, že se klasicky nakrknul a obrátil se ke mě zadkem? :-D

 

pozor na papoušky

(Eda, 28. 3. 2011 11:10)

http://www.google.com/imgres?imgurl=http://nd02.jxs.cz/426/911/cbfdbb01f4_53450740_o2.jpg&imgrefurl=http://bohasetha.blog.cz/0912/kreslena-varka&usg=__s1BuQaMQPqMj8VqBQ8j6vLuK3EA=&h=397&w=463&sz=48&hl=cs&start=548&zoom=1&tbnid=1HQI2cliosK2DM:&tbnh=136&tbnw=158&ei=OlCQTaGGDcXssgaj7vmACg&prev=/images%3Fq%3Dptakoje%25C5%25A1t%25C4%259Br%26hl%3Dcs%26sa%3DG%26biw%3D1024%26bih%3D609%26gbv%3D2%26tbs%3Disch:11%2C18823&chk=sbg&itbs=1&iact=hc&vpx=742&vpy=218&dur=86&hovh=208&hovw=242&tx=173&ty=122&oei=EFCQTbqXCIea8QOQ3sGgDw&page=39&ndsp=15&ved=1t:429,r:9,s:548&biw=1024&bih=609

pohádka o divokém hřebci

(Eda, 16. 3. 2011 8:54)

je podle skutečného kresleného filmu.
Napsal jsem ji svého času pro dva bratry, kteří spolu stále bojovali. Přinesl jsem jim na hraní indiány na koních a oni je ihned zničili při vzájemných bojích.

pro Edu

(Monika, 15. 3. 2011 22:31)

:-D No, to máš pravdu, o pedofilkách se toho ještě moc nenapsalo.:-)

Jinak moje utopie je, že by přišel kůň a řekl......"já tě budu vozit a ty mi přes zimu přilepšíš, platí?" Ono to tak stejně mezi lidmi a zvířaty funguje, ale jde o ten začátek. Každý můžeme snít, ne?:-)

pro dva neposlušné bratry

(Eda, 11. 3. 2011 16:57)

Pohádka o divokém hřebci.

Dunivý hrom chytil jedou na projížďce divokého hřebce a zavřel ho do ohrady s již ochočeným koněm Hátatitlou. Dal mu jméno Ilči.
Hátatitlá byl oblíbeným koněm Malého medvěda. Vždycky po ránu oba, kůň i Malý medvěd skotačili na louce a Ilči se jen nechápavě díval, jak je to možné, že kůň si rozumí tak dobře
s člověkem.
Dunivý hrom chtěl divokého Ilčiho osedlat, aby mohl na něm jezdit. Sotva však na něj vsedl, kůň se vzepjal a shodil jej na zem. Malý medvěd, který to zpovzdálí sledoval, se smál a nevěřil, že Ilčiho někdo bude schopný osedlat a přivést k poslušnosti.
Dunivý hrom měl však dobrý plán. Přivázal provazem Hátatitlu k Ilčimu tak, aby mohli běhat spolu a řekl Hátatitlovi :
Snad ty Ilčiho něčemu naučíš.
Ilči chtěl utéci na svobodu, ale Hátatitlá mu to nedovolil, provaz je držel pohromadě.
Tak se postupně sbližovali a poznávali, že život s lidmi je také dobrý.

 

ta kočka se nikdy neunaví ?

(Eda, 11. 3. 2011 8:49)

A deka je stále celá ?

Monice o malých dětech

(Eda, 10. 3. 2011 14:57)

Malé děti (asi do 5 let) vidí všechno úplně jinak než dospělí.
Stačí , když se na ně usměješ, a máš je. Jdou za tebou, protože poznají, že nemáš postranní úmysly.
Muži to mají s přízní k dětem horší. Často jsou označováni neprávem za pedofily.

(Bandy, 09. 03. 2011 23:37)

(Saty, 10. 3. 2011 9:12)

Budeš se divit, ale souhlasím s tebou. S láskou ke zvířatům je to jako se vším - vocaď až pocaď. Nic se nemá přehánět, protože všechno co se přežene bejvá spíš na škodu. Taky by mi docela dost vadilo, kdyby mi v restauraci pod stolem ojížděl nějakej pes nohu, vadí mi i to, že páníčkové po svejch miláčcích neuklízejí, vadí mi, když se nějaký chovatel neumí bavit o ničem jiným, než o svém čtyřnohém příteli a vynucují si jeho pohlazení, nebo aspoň obdiv. Všiml sis ale, že vina je pokaždý na člověku a ne na zvířeti? Já se zlobím na lidi, co si pořídí dva haskouny do panelákového 2+1 a mají na ně čas jen o víkendu a to ještě sporadicky. Nechápu lidi, co si pořídí zvíře jako modní doplněk, nebo že je in mít pitbula. Mám kocoura, jde ven kdy chce, vrací se kdy chce a dává mi za to najevo svou vděčnost. Nikdy nejí to co jíme my, má svoje vlastní krmení a je zdravej a spokojenej. Jedinou výhradu mám k tvojí poslední větě - je pěkně namyšlená. Spíš je to tak, že se najdou jedinci, co si lásku ke zvířatům vysvětlujou jinak, než jak má vypadat.

Monce

(fikus, 7. 12. 2010 14:08)

dnes je vidět venku hodně pejsků,....dnes bych nechtěl být pejskem u mnohých páníčků. Ale chtěl jsem být pejskem u mé tety co měli hospodářství a veeeélikou zahradu.
:-)

Fíkovi

(Monika, 1. 12. 2010 21:25)

:-D No, jsem ráda, že za ně nemůžu...:-D

Ratce

(Monika, 1. 12. 2010 21:23)

No, vidíš a u mě se za ta leta nic nezměnilo, ke každému plemeni, zvířecímu i lidskému mám jiné vnímání. U lidí (vyjma malých dětí) vystrčím anténku, abych byla ve vobraze a u zvířat a dětí jsem jakoby hned doma. Přijde mi, že jedno nepodmiňuje druhé, i když si cením přísloví našich předků...........kdo má rád zvířata, má rád i lidi. v tomhle případě se mi to až tak nezdá. Znám spoustu lidiček, co mají rádi lidi a o zvířata moc nestojí a obráceně. Taky jsem o tom už moc přemýšlela. A taky pořád o tom, proč přitahuju malý prcky, už poněkolikáté se mi to stalo, v tramvaji, na ulici, v čekárně apod.-malé dítě na mě vykulí oči, pak roztáhne pusu k velkému úsměvu,něco mi fascinovaně povídá, tak s ním komunikuju, rodiče se usmívají, pak vystupuju nebo odcházím, prcek jde za mnou, nemůže, začne brečet a kouká z okýnka......atd. U zvířátek jsem na to zvyklá.
Tak se pak koukám doma do zrcadla, vždyť , sakra, vypadám docela normálně.......:-D

zdar děcka!

(fikus, 28. 11. 2010 1:58)

byly dnové, kdy jsem si myslil, že by nebylo špatné být třeba psem.
Dnes si to už nemyslím,....:-)

ahoj :o))

(ratka, 27. 11. 2010 16:40)

tak jsem se po delsi dobe se m koukla a moc se omlouvam ze to nebylo driv. KOukam ze bandy zratkovatel :o))) (terminustechnikus)
moc se mi libila ta povidka SAty o psu, ale i ta od Monci o karkulce. takova optimisticka.
mimi, to s tim psem mi je hrozne lito. je to tak davno a citim furt ten pocit zoufale bezmoci.
zvirata nemlci. mluvi svoji reci beze slov. Kdyz se naucim rozumet reci zvirat tak se umim i lepe dorozumet s lidmi. odeziram.

zdar Moniko

(fikus, 21. 11. 2010 0:56)

co bych za to dal v tom věku, kdybych měl takovou chůvu, jakouby jsi mohla být, kdyby jsi mně čtla pohádky? Myslím, že své infarkty bych si uhnal o moc dřív!
:-)Hezké dny
PS: zdar!

Monice

(Jessie, 19. 11. 2010 14:20)

Aháááá :-). To mohla být ale zajímavá stať :-)).

Jessii

(Monika, 19. 11. 2010 13:25)

:-)Díky moc, ale myslím, že od 10 let výše by to šlo, páč jsem po zralé úvaze vynechala stať........" myslivečku, proč máš tak velké oči, nos, zuby, uši "atd......:-D.....:-D.....:-D

Moniko

(Jessie, 18. 11. 2010 23:00)

Přečetla jsem úplně bez dechu a souhlasím se Saty - máš talent, kdybys napsala celou knížku, šlo by to na dračku :-). Určitě bych si ji koupila. Ehm..., chtěla jsem napsat, že bych ji četla dětem, ale ten chlípnej myslivec..., no nevím :-)).

Saty, Mimi

(Monika, 18. 11. 2010 13:48)

:-), díky moc, holky, ráda, jen musím počkat, až zase přilítne. Ta múza :-D

Moni...

(mimiane, 17. 11. 2010 22:34)

Já už tak dlouho nečetla pohádku a ony jsou teď tak krásný ...já ci eště jednu...;-)

Monce

(Saty, 17. 11. 2010 21:58)

Tak ta tvoje pohádka byla zlatým hřebem dnešního dne. Musím prozradit, že jsem se smála ještě chvíli po přečtení. Troufám si říct, že kdybys přepracovala víc pohádek a vydala je knižně, byl by to trhák.:-DDD Já vím, musí do toho být zamontováno zvířátko a těch je spousta, sedmero krkavců, Ferda mravenec, liška Bystrouška, nakonec i draci, takže máš typ a můžeš na tom makat.:-DD

Saty, Fík

 

(Monika, 16. 11. 2010 21:02)

 

:-) Je to tak, zvířáka toho napovídají stejně jako my, lidé, jen jinou řečí......a když mlčí, mluví nejen očima, ale celým tělem...:-)

 

Mimi

(Monika, 16. 11. 2010 21:00)

Z těhle věcí jsem vždycky moc smutná-co dodat.

Červená Karkulka po mém:-)...pokr.

 

(Monika, 16. 11. 2010 20:52)

 

Najednou ze křoví vykoukla roztlemená vlčí tlama a po shlédnutí o co jde, se tlemila ještě víc. Žluté oko mu padlo na ruksáček, zavětřil, popad zásobárnu a pelášil pryč.

Když Karkulka spadla zase zpátky z nebe , vyklepala jehličí ze svršků i spodků, zjistila, že dobroty pro babičku jsou pryč. Začala lítat po okolí a naříkat. Myslivec pátral s ní, ale po ruksaku se slehla zem. "Naši mě zabijou" lkala Karkulka, ale myslivec jí utěšoval a slíbil, že průšvih půjde vyžehlit k babičce s ní.
Když dorazili, babička jako obvykle v maskáčích, stála ve dveřích a v okamžiku jí bylo jasné, která bije.
"Ty starej vobšourníku, tohle ti jen tak neprojde" zahřměla rázná žena, až šišky padaly ze stromů. "Do chalupy, všechno vím!"

Uvnitř se naskytl Karkulce i myslivcovi pohled pro bohy. Ruksak v koutě, už vykrámovaný, občerstvení na stole a na gauči se válel vlk, který si právě pochutnával na kuřecím stehýnku. "To je můj Lupus, nejlepší kamarád", představila babička šelmu a podrbala jí mezi ušima.

"A teď k věci" zahřímala rázná žena....."určitě to myslíš s naší Karkulkou vážně, néééé?" " Annno, jjjasně", koktal myslivec a při pohledu na babičku zapoměl, že shruba před hodinou nic vážně nemyslel.

"Pro začátek vezmeš holku na Kanáry, peněz máš dost, ať se taky někam podívá a na ostatní postupně dohlídnu taky".

"Ano, to se rozumí , samo sebou" chytil čerstvý ženich druhý dech a zálibně se usmál jak na Karkulku, tak na stůl plný dobrot. Karkulka se zarděla ještě víc a moc jí to slušelo.
Ostatně, bude mít krásnou a mladou ženu a zbytek snad taky zvládne, povzdechl si při pohledu na vlka a babičku. Momentálně sice nevěděl, co je horší, ale nechal to osudu.

"Tak a teď můžeme oslavit všechno najednou", prohlásila babička a začala hostina jak se patří.

Lupusovi lítaly v očích veselé jiskřičky, tlamu od ucha k uchu, břicho plné a na to, aby sežral babičku atakdále vůbec nepomyslel. Při pohledu na ty dva, spíš na urostlou ovčandu se sousední vesnice. Aúúúú.........slastně si zívl a šel si snít do svého zvířecího světa. :-):-):-)

Červená Karkulka po mém :-)
 
(Monika, 16. 11. 2010 20:50)

Chvilku jsem přemýšlela, jestli mám dát tenhle starý dluh na "Lásku a erotiku" nebo do této rubriky. Pak jsem usoudila, že "Láska" si přišla v poslední době hodně na své:-D, tady je poměrně pusto , tak ať tady není jen vážno a smutno:-)


----------------------------------------------------
V malé vesniččce blízko lesů žila rodina Karkulínova. Rodiče s dcerou, které sice dali původně jméno Maruška, ale protože dcerka byla stydlivá a skoro pořád se červenala, začalo se jí říkat Červená Karkulka. A to jí zůstalo i do dospělosti, i když ráda chodila v barvě zelené. V hlubokém lese, na samotě, bydlel ještě jeden člen rodiny Karkulínů a to babička, stará čundračka, jinak by v těch podmínkách nepřežila a ona si vedla setsakramentsky dobře. Nerada chodila do civilizace a tak rodiče s Karkulkou chodili víceméně za ní. Jednoho dne, kdy babička slavila narozeniny , rodiče Karkulky usoudili, že je dcera natolik velká, aby skákla pogratulovat za celou rodinu. Dostala ruksak plný dobrot, pár dobře míněných rad a tak vyšlápla jednoho krásného letního dne za babičkou. Cestou si zpívala, protože si přece nebyla moc jistá, že se sama nebojí a tak cesta ubíhala jen to fičelo.
Ale ach ouvej. V lese akorát pendloval postarší chlípný myslivec a nějak se mu zdálo, že neslyší jen zpěv ptáků. Prosvištěl roštím směr dívčí hlásek a zíral. Karkulka, holka krev a mlíko, v krátké khaki sukýnce a triku hódně na tělo si to šlapala po lesní pěšince a prozpěvovala si. Dva skoky a myslivec stál před ní. Holka se zarazila , začervenala, ale jelikož ho znala, ulevilo se jí. "Kampak jdeš, krasavice?" vycenil na Karkulku myslivec umělý chrup. "Jako vždy, k babičce, ale jsem už velká, rodiče byli utahaní, tak jdu přát sama " zarděla se dívka ještě víc. "A copak máš v ruksáčku?" byl zvědav myslivec. Karkulka ukázala, ale jindy mlsný chlápek si dobrot ani nevšiml, protože se mu tentokrát sliny sbíhaly úplně na něco jiného. "Odpočiň si, je vedro, sedneme si na chvilku do trávy a občerstvíme se"......děl svůdník a nenápadně, když Karkulka rovnala ruksak do stínu pod strom, ucmrndnul vodku do limči a nabídl dívce. No a tak povídali, Karkulka byla červená už jen ze šnapsu a myslivec usoudil, že je ta pravá chvíle jí svést. Karkulce připadal celý svět krásný a růžový, tak nic nenamítala.

 

o psech
(fikus, 8. 11. 2010 14:58)

mne štve, že se s nima ani nemůžu pohádat, vždycky to dopadne tak, že pravdu mám já a oni mlčí. Jen na mne upřou ty své oči. Oni mluvěj očima,....to že štěkají, toho si nevšímám, tomu moc nerozumím. :-)

Saty

(mimiane, 8. 11. 2010 14:21)

Jen jestli Fík tím nemyslel mlčení těch policajtů..:-DD
to povídání o psu je moc hezký Saty :-)) a hlavně pravdivý...dík

pro Fikuse
(Saty, 8. 11. 2010 10:41)

Mlčí? Tak si přijď poslechnout v noci sousedovic psa, kterej hlásí že přeběhl zajíc po poli kilometr od nás. Například já mám děsně ukecanýho kocoura a normálně mu rozumím. Vím jak mňouká když má hlad, jak se ozývá když chce ven a jak vrní, když se chce mazlit. A co například takoví papoušci? Haha, Fíku, já ti snad nějakýho koupím, abys odvolal to cos napsal.:-DD

pro Mimi
(Saty, 8. 11. 2010 10:39)

Díky Mimi, co k tomu napsat? Snad jen - kulhavá spravedlnost.
Když dokážeš být milý a přátelský bez ohledu na své bolesti a trápení,
když se dokážeš udržet a neobtěžuješ okolí stížnostmi na své problémy,
když dokážeš denně jíst bez reptání s vděčností stále tutéž stravu,
když dokážeš pochopit, že tví milovaní na tebe nemají čas,
když dokážeš prominout, že tě trestají za to cos neudělal,
když dokážeš bez nelibosti snášet kritiku a hanu,
když dokážeš čelit světu a vyhnout se klamu a lži,
když dokážeš zvládnout nemoc a bolest bez lékařské pomoci,
když se dokážeš rozptýlit bez sklenky alkoholu,
když tě slovo "peníze" nechává lhostejným,
když jsi vděčný za každé vlídné slovo a pohlazení,
.........................pak jsi pes.

 

ale jo,...
(fikus, 8. 11. 2010 2:54)

zvířata mám taky rád. Jenom mne štve, že jsou to ignoranti jak svina a stále mlčí a mlčí a mlčí,......:-)

dodatek k dodatku..
(mimiane, 6. 11. 2010 1:49)

Trestík za alkohol byl na světě za měsíc a trestík za smrt pejska se řeší... ááááááá... řeší.

ještě malý dodatek....
(mimiane, 1. 9. 2010 1:46)


V tomhle smutným příběhu, kdy velká bolest ze ztráty psa, nakrojila i jablko sváru mezi jeho nejbližšími, společně s obviněním, přisuzujíc vinu tomuto muži, zasáhlo jej, tak hluboce, že byl na pokraji zhroucení.Myslím, že tenhle příběh, ve kterém policisté zavinili dramatickou smrt psa, se stal, zároveň i zásahem do duše lidí a jejich vztahů.
Taky se domnívám, že se budou snažit to nějak obejít, ututlat, hodit vinu jinam, skrýt před veřejností. Ty policisty, bych okamžitě propustila a napálila bych jim pořádnou pokutu, dyž už je nemůžem strčit do tý skleněný krychle....škoda :-))))
Až to bude uzavřený, písnu...

pro Mimi
(Saty, 28. 8. 2010 11:18)

Taky jsem to četla a bylo mi strašně smutno nad lhostejností těch policajtů. Všichni z těch, co toho člověka zadrželi věděli že v těch vedrech je ve voze zavřenej pes. Všichni z těch, co toho člověka vyšetřovali to také věděli, protože je na to upozorňoval. Ani jeden z policajtů, co měli ten den službu a o psu v autě věděli, nemají u policie co dělat. Na hodinu bych je vyhodila, ale předtím bych je nechala zavřít na přímým slunci do skleněný krychle a až by se jim pomalu začínala vařit krev, bych je pustila ven. Jen proto, aby si to vyzkoušeli, aby věděli, jaké utrpení tomu psovi připravili. Škoda, že takový a podobný tresty nejsou povolený. Projde jim to, možná snad kvůli tisku nějaký disciplinární pokárání...na oko, aby se neřeklo. Díky za báseň, taky se mi líbí.

TÍM HŮŘ
(mimiane, 28. 8. 2010 1:19)

Byl tu tak krásnej kod, že jsem nevydržela a ještě vám sem šoupnu básničku, která se mi moc líbí....:-)

Tím hůř...
Pusťte dovnitř zabláceného psa
Tím hůř pro ty, kdož nemají rádi ani psy, ani bláto
Pusťte dovnitř psa, vyváleného v blátě
Tím hůř pro ty, kdož nemají rádi bláto
Kteří nechápou
Kteří nevědí o je pes
Kteří nevědí, co je bláto
Pusťte dovnitř psa
Ať se jen otřepe
Můžeš umýt psa
Můžeš umýt bláto
I vodu můžeš umýt
Nemůžeš umýt ty
Ty, kteří říkají, že mají rádi psy
Pod podmínkou, že.....
Zablácený pes je čistý
Bláto je čisté
Voda je taky čistá někdy
Ti však co říkají pod podmínkou, že.........
Tamti nejsou čistí
Naprosto ne

Jacques Prévert
 

 

Bandymu i ostatním.....
(mimiane, 28. 8. 2010 0:53)

Bandy, asi by bylo zbytečný, se tímto zaobírat. Kdyby se mi na to ptala moje malá vnučka, určitě bych se snažila, jí na to odpověď dát, ale ty seš velkej kluk přecíí.:-)

Já vím,že zvířátka moc nemusíš,ale přesto se ti zeptám na tvůj názor ( i ostatních samozřejmě).
Nevím kolik z vás shlédlo ve čtvrtek na primě v krimi zprávách, (také to bylo v Blesku) o psu, kterého nechali zemřít ve vedrech v zavřeným autě policajti, když odvezli majitele.
Shodou okolností jsou majitelé psa mými blízkými přáteli, takže trocha podrobností..
Ráno ve čtyři vyjel známý od své přítelkyně, kde do noci pomáhal s provozem hospody, aby stačil nasbírat okurky k rannímu prodeji. V autě měl jako vždy s sebou, krásnýho černýho kokra, miláčka rodiny. Nevím, co přimělo policii, tak k tvrdému zákroku, kdy ho za městem houkačkou zastavili,vytáhli z auta,sebrali peněženku,mobil, dali pouta, smůlou bylo,že mu naměřili, něco přes promile,aniž mu to ukázali, odmítli vzít krev. Nabízí se doměnka, že po někom šli a spletli se.
Ale, to nejhorší, co se stalo, že zamkli auto, nedbali jeho proseb, vzít psa, nebo aspoň ho nechat zavolat telefonem,aby pro něj někdo přijel.
Zavřeli ho na několik hodin do policejní cely, on byl hrůzou bez sebe, prosil, každý se s ním odmítal o psu bavit, venku třicet stupňů.
Kolem čtvrtý, zřejmě poznali svůj omyl, rychle mu dali podepsat osmiřádkový protokol o zadržení a pustili ho.......Celý ty dva kilometry běžel.
Přiběhl pozdě, jen roztrhané čalounění a rozškrábaná místa v autě, byla svědkem marného boje psa o život. Smutný příběh. A já si vždycky myslela, že bych v podobných případech, volala o pomoc policii........
 

dotaz
 
(Bandy, 7. 8. 2010 16:11)

Jak se pozná, co je zvířátko, co ještě ne a co už ne.Jak se pozná, který obratlovec nikomu nebude chybět když mám hlad ? Proč je nesprávné trhat mouchám křidýlka, ale v pohodě je plácačkou je rozmáznout po zdi. Proč nikdo nepošetří komára ? A bacil je taky boží tvor. Proč na něj s antibiotikem? Zní to blbě ? Asi jsem zratkovatěl.

pro Moniku
(Saty, 23. 7. 2010 23:35)

Tak jsem zase vrátila do názvu "versus", protože mě připadlo, že když jsem tam dala to "a", tak se tahle rubrika úplně začarovala a zamrzla. Doufám, že se to teď změní. Dlouho jsi nám už nic nenapsala, jak je to s tou tvojí smečkou.

pro Mimi
(Saty, 23. 7. 2010 23:32)

Ahojky Mimi, dík za super videjko, ty kočindy jsou sladký. Když budu potřebovat uklidnit, tak se sem skočím na to kouknout. Já mám jednoho kocourka a někdy si myslím, že vydá za deset, to když udělá nějakou neplechu. Na druhou stranu dokáže vyslechnout všechny tajnosti co mu svěřím, nikde to nevykecá a mysílm si, že mě chápe, protože já ho vždycky pohladím za trpělivost a on do mě na oplátku drcne hlavou, jako by mi říkal, - holka, nic si z toho nedělej.

kočky
(mimiane, 21. 7. 2010 1:11)

http://www.youtube.com/watch?v=z3U0udLH974&NR=1

Fikusovi
(mimiane, 14. 3. 2010 2:31)

A víš co? ....moji dva plyšoví kocourci taky vypadaj jak hračka, ale často mám pocit ,že hračkou pro ně, jsem jááááááá.......

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA