Jdi na obsah Jdi na menu
 


Magie 7

P.S. (Monika, 2. 7. 2011 20:13)

Když jsem psala poprvé, že nevím, jakou měrou nesou kameny negativní energii, myslela jsem, že nevím, jaká je ta síla, protože na mě zatím působily jen pozitivně.
Ale jedno vím jistě, páč jsem to zažila na vlastní kůži, na rozdíl od Mimi příběhu,.........že některé kamínky si najdeme my a některé si nás najdou samy. A některé jsou na přání některé pro útěchu na bolest a některé za odměnu. A tady rozdíl cítím a vím o něm. Protože prožila.:-)

ještě o kamenech......

(Monika, 2. 7. 2011 19:34)

:-) moc hezky jsem si početla a jsem ráda za každý názor, protože, jak píšu s oblibou, i když si stejně svůj uděláme nakonec sami osobní "vejcuc", je dobře znát názory druhých, protože nikdy nemůžou být stejné, jelikož jsme každý individualita, ale nakonec nám může názor druhého zapadnout do tý naší nedoplněné skládačky. Samozřejmě plus intuice a vlastní zkušenosti.
Nemyslela jsem, Mimi, že světíš 13. pátek, ty určitě ne :-D, jen jsem hledala přirovnání v případě, že by šla negat. energie první z nás. Na foru jsem to trochu odlehčila, ale jasně, že nad tím vším přemýšlím s největší vážností.
Taky si myslím, že negativa musí zanechávat stopy, jako ostatně všechno. Myšlenky, činy, ať kladné nebo záporné. Takže jasně můžou být i v kameni.
Léčitel musí kámen očišťovat, aby byl něco platný. To nám je taky jasný, sluncem, vodou, měsícem, záleží na tom, jestli se jedná o sluneční nebo měsíční kámen.
Ale tohle je trochu jiný případ, to podivné a nahodné setkání.
Mě by zajímala spíš podstata, tzv., kdo si začal první.........:-) Co já vím o energii kamene, kam až sahá na rozdíl od lidstva? Víme sice lidským výzkumem a průzkumem co víme, ale to udělal zase jenom člověk. A já si zase až tak na vrcholu všeho jaksi nepřijdu, spíš naopak :-D, tak asi proto.
A když nevím,( nejsem totiž přesvědčená až tak úplně, že se všechno odehrává jen v naší mysli), i když mnohé můžeme ovlivnit , s mnohým pracovat atd...........zvolím zlatou střední cestu. Že pravda je někde uprostřed. Chtěla jsem to dneska sepsat, páč mi to furt vrtalo hlavou a to , že jak jsme každý jiný, tak na každého může působit stejný kámen jinak, jako i místo apod. Tak si myslím, že je to vzájemné propojení energie, v tomhle případě ty, Mimi, a kámen. Jen vás dvou.
No a přišla kámoška, taky jí zajímá všechno mezi nebem a zemí a tak jsem jí řekla o naší debatě. A ona to ještě vylepšila. Povídá.....oba najednou, v ten samý okamžik. Nemusí se každému líbit tahle odpověď, ale to je právě ono, jak jsem psala na začátku, mě to prostě zapadlo do skládačky jako poslední článek. K intuici, pocitům i mému vnímání a jasně, že i učení. Páč bez toho bych se nevykoktala. Mé vnitřní řeči by se rozumělo asi jako těm Radčiným šutrům.:-D (česky a slovensky)

Takže Mimi, takhle asi nějak. Jasně, že se tam událo , to co se událo a ostatní se vysvětluje . Zaregovala tvoje i jeho energie vzájemně na sebe nelibě, s druhým by se třeba nic nepřihodilo. A možná je tam tolik negativa z minulosti, že nestačila voda a slunce, ale hlavně jste měli i vy dva málo času. A to je ta druhá věc, co mě zajímá, myslím si, že do určité míry se dá naší kladným myšlením (laskavostí, soucitem, pokorou atd.) negativum, třeba i v kameni zmírnit nebo dokonce odstranit. Ale chce to čas. Do jaké míry a u čeho, si opravdu netroufám říct, ale myslím si, že se dá s tím pracovat. A taky, že ta kladná energie má pořád trochu náskok před negativní.
Takhle to nějak cítím, i když všechny názory jsou skvělý, ale mě říká tohle intuice. A tu máme taky každej jinou, není nad pestrost, to bychom si, jak je známo, takhle skvěle nepočetli.......mrk......:-)

Edovi

(Bandy, 2. 7. 2011 16:59)

I dolman i menhir jsou kameny zasaženy lidskou rukou. Ochytaný, olemtaný, neplatný. Tady je řeč o kamenech, co vyvřely z nitra země zcela přirozeně. Rozhovor s menhirem se ničím neliší od rozhovoru s kostelem.
A k tomu já. s páně Duškem hovořím o tom, že tady se projevuje naše víra v sebe. Od mala jsme podle Toltéku ochočováni. Věříme mamince a tatínkovi, že musíme. Věříme panu učiteli, pak šéfovi, že musíme. Jen věřit v sebe nás nikdo neučil, neučí a učit nebude. To musíme sami. A rozhovor s kamenem nás k té víře vychová. Neochočí. Vychová. Sleduješ ten rozdíl ? Kámen nic neřekne. Jen ty se naučíš věřit sobě, že to slyšíš. Že tu umíš slyšet. A postav si na zahrádce panelák. Řekne ti totéž co jeřábem přestěhovaný menhir.

kameny

(ratka, 2. 7. 2011 15:34)

ptam se kamene (ne doslova) zda chce jit se mnou. ale ne doslova, on b asi cesky nerozumel:o) STejne jako kdyz prochazim lesem tak se ptam zda muzu projit, hory zda muzu na ni vystoupit. jakoze ja tam nejsem doma. jsem na navsteve. takze i kdyz hladim kuru stromu a nasloucham sepotu vetvi tak se ptam zda muzu a dekuji. opet ne cesky :o) a ani slovensky.
neco jako sklonena hlava. nejen pred prirodou. i pred prirodou, ale i pred tim co prirode vdechuje zivot

mimi

(ratka, 2. 7. 2011 15:29)

tomuhle rozumim, na novohradsku jsou spousty zaniklych vesnic, zvorene kostely opustene studny. zanechali je tady nemci. citim tu energii, ale neni spatna. neni zla... jen je. opustena mista ozivaji. je to v kazdem jendotlivci jak tu energii prozene sam sebou. co z ni udela. cim se v nem stane. energie je pohyb. oznaci ci zabarvi ji kazdy sam, skrzeva svoji vlastni individualitu. a ta energie zaujeme jeho barvu.

Ještě o kameni...

(Mimiane, 2. 7. 2011 15:15)

Já napsala o kameni, který na mne působil, jak působil.Vím, že musel vypadnout při tom pádu do té strže. Otázkou zůstává, proč vypadl jen on.
Radka píše jak kámen v ruce pociťuje, buď ho pustí nebo přinese domů a dá do květináče. I já to tak léta dělala, tohle však bylo něco jiného, nepoznaného.
Saty, taky jsem vždycky myslela, že kameny jsou jen pro štěstí, že stačí vybrat jen znamení, nebo najít ten pravý pro tu a tu nemoc a je vyhráno.
Ale dneska už obě víme, že tomu tak není, že ač je život kamenů, pro nás nepozorovatelný a neměnný, projevuje se vibracemi a když se budem dobře soustředit, dokážem je vnímat a cítit.
Náš život je příliš krátký na to, abychom zachytili jeho zrod, život i smrt. A tak nám nezbývá, než řídit se tou svou intuicí. Vzít kámen do dlaně, nebo jen tak...pohledem a cítit jak hřeje, nejen v dlani a tím pádem, vědět, že je to ten pravej....
Moni, nevěřím na 13. pátky, špatný dny mívaly jiný datum, ani na černou kočku, tam spíš trnu hrůzou, abych jí nepřejela, ale na negativní energii v kamenech věřím. Věřím, že spousty kamenů očistila voda, slunce, energie lidí, třeba i jen těch kolemdoucích.
Možná ten můj kámen jen potřeboval pohladit, pokecat....asi byla chyba, co jsem udělala já, ale nedokázala jsem to přemoct.
Ale ještě bych chtěla, tenhle příběh trošičku přiblížit. Na Rakovnicko jezdím moc ráda, nejenže tam roste hodně hub, ale je tam spousty zajímavostí, i co se týče různých kamenů.
Spousty, spousty starobylých kamenných křížů, stromů, skal, kapliček starých štol, rozvalin hradů, nebo zaniklých vesnic.
A právě to poslední nás zaujalo.Pár dní před mým osudným nálezem kamene, jsme nalezli zaniklou vesnici, nic moc tam nebylo, pár velkejch kamenů a nádherná studánka, která bývala kdysi studnou.
Nevím, co jsme tam chtěli najít, ale hledali jsme detektorem, až nás vyhnala bouřka, všude kolem bylo spousty praváků, tak jsme tam začali chodit na houby....
Ale abych se vrátila k té zaniklé vesničce, tenkrát v třicetileté válce jí měli vypálit vojáci, dám sem něco, co jsem opsala.....

'' Muž běží lesem. Snaží se běžet rychleji, ale nemůže. Klopýtá, padá,
zase se zdvihá, a běží dál. Doběhne do vsi, vysílením ztratí rovnováhu,
padá. Někdo mu podá ruku, aby mu pomohl vstát. Chytí se ruky,
podívá se do obličeje nad sebou..Utíkejte, vojáci jdou, zasípe. Utíkejte,
utíkejte, vojáci jdou, letí zpráva dál, lidé vybíhají z domů, zděšeně
se po sobě otáčejí, sbírají to nejnutnější, volají děti, děti jim odpovídají
ustrašeným pláčem. Není čas, utíkejte, pohání je varovný
hlas, naléhá, nařizuje. Pospěšte si, už jdou.
Vojáci našli vesnici prázdnou. Sebrali, co tu zbylo, spálili domy a táhli
dál. Ještě je slyším, jak postupují lesem. Prošli tudy už před staletími,
ale pořád je slyším. Někdy se mi to stává, že na určitých místech
zahlédnu, co se tu odehrálo. Je to jen nečekaný záblesk, jako
by mi hlavou proběhlo několik políček filmu. Tady zahlédnu proud
lidí, hrbících se strachem i pod tíhou pytlů se svým majetkem. Jsou
ke mně obrácejí zády. Jdou vzhůru lesem, nevím kam, ale cítím, že
tam budou v bezpečí.''

Vesnice, kterou vojáci spálili, se jmenovala Bor. Lidé se sem už nevrátili.
Hluboko v lesích u Podbořánek po ní zůstala jen kamenná
studna, která prý nikdy nevysychá.............
A teď se vrátím ke svému kameni, našla jsem ho asi dvěstě metrů od téhle vesničky, je tedy možný, že tak dlouhou dobu by dokázal kámen podržet svou negativní energii? Otázkou tedy je i to , jestli jsem jí mohla já sama změnit ...... to je to, co nevím.....
 

jinak

(ratka, 2. 7. 2011 11:43)

na vsecky ty esotericke hratky verim v tom smyslu, nakolik dokazi v cloveku evokovat urcitou schopnost navazat vztah sam se sebou. se svym nitren,
rekneme ze nekdo ma nemocne srdce ci vyssi tlak. tento tlak je zpusoben praci nadledvinek ktere vypousteji prilis moc adrenalinu nebo jine potvory. ten clovek je proste uzkostny a ted se musi nejak domluvit s tou svoji nadlevinkou ze mu nema tolik toho adrenalinu tam pumpovat. Jak to udela? jak se domluvi se svym vlastnim telem? Ktere mu ma slouzit a nikoliv ho nicit. Jak rekne svemu organu ze takhle ne?
pokud si najde kamen, vodu, kus kytky, zarikani, pres ktere vstoupi do sveho tela a domluvi svym nadledvnikam ci proste tomu panovi ktery ridi jeho hormony tak je vse v poradku.
Pokud ale veri ze je to skutecne TA barva, TEN konkretni kamen ci TO konkretin zarikadlo takje muze mít problem. STane se zavisly.

BAndymu

(ratka, 2. 7. 2011 11:37)

jasne ze ta sila neni v TOM kamenu objektu :o) ty jako basnik bys to mel vedet nejlip. je to v nasi mysli, jakoze komunikujeme s kamenem ale pritom si povidame s nasim podvedomim. s tim co si neuvedomujeme primo rozumem, ale co nam vstupuje z podvedomi jako smer a sila pozornosti.
tenkamen je pomucka - nastroj. jako cokoliv, ceho se dotykame hebce citlive a co s nami rozmlouva. muze to byt i oblacek na zemi, chloupek muzsko paze. Proc by to nemohl byt kamen???? je koamen horsi nez oblacek na nebi?

energie v malých kamenech

(Eda, 2. 7. 2011 9:29)

Zde uvedu zážítek s jedním neobvyklým člověkem ( pan Hrůša z Pardubic).
Je to lidový léčitel a přesvědčil mnoho skeptiků včetně mne, že umí do kamene vložit energii.
Ten kámen, který si údajně koupil v esoterickém obchodě, neboť v něm cítil na dálku silnou energii, byl obyčejný křemen pěkně vyhlazený zřejmě působením vody.
Vzal ho do ruky, pohladil a dal jednomu člověku, aby si tu energii vyzkoušel.
Ten člověk byl můj známý a měl jisté schopnosti s astrálním cestováním.
Určitě nebyli předem domluveni.
Léčitel se ho zeptal co vidí, když zavře oči a on udal místa ve Vesmíru,
kde se zrovna při astrálním cestování s kamenem v ruce nacházel.
Léčitel provedl ještě pár dalších vložení jiných energií do kamene a vždy se shodli s mým přítelem na výsledku.

Tomu se dá těžko uvěřit, ale vyzkoušel jsem si to během přestávky, kdy ležel kámen na stole.
Vzal jsem jej nikým nepozorován do ruky a zavřel oči. Zamávala se mnou taková síla, že jsem ten kámen rychle vrátil zpět.

Zřejmě každý člověk nemůže tu energii přijmout , na tož ji ještě zvládnout
ve svůj prospěch.

skrytá síla v kamenech

(Eda, 2. 7. 2011 9:10)

Souhlasím s Bandym, že ta síla není v kamenech, ale dodávám, že je skrytá v tom místě na Zemi, kde ty kameny byly umístěny našimi předky v minulosti.
Teď mluvím o velkých kamenech - menhirech.
Někteří chytráci si objednají firmu, která jim menhir převeze na jejich zahrádku a pak se diví, že z nich žádná energie nevyzařuje.
Kameny si totiž nelze přivlastňovat. Ony obvykle jsou se Zemí spjatí a lidé
se na té energii jenom přiživují.
U nás existuje pár menhirů, u nichž se vykonávají i meditace za účelem získání energií.
Zájemcům mohu poskytnout bližší informace.

O kamenech teď vážně

(Bandy, 2. 7. 2011 2:15)

I při mé kamenoskepsi musím uznat, že vaše povídání, milé dámy, mne velmi zaujalo. Jen mne uvažování o nich zavedlo poněkud jinam. Je ta síla opravdu v těch kamenech ? Za současého poznání fyziky a chemie asi ne. Tak kde se bere a kde se ztrácí.Jak tedy může působit, když exaktní věda ji popírá. A já došel k názoru, že je ve vaši víře v tuto sílu. Jak to, že jeden kousek živce na vás působí jinak než druhý, když je to stejný kámen jen má jiný tvar. No, ty mu věříš. Věříš, že to co cítíš ti říká tento kámen.Docela stejně, jak na tebe působí obrazy, sochy, ale taky vodní hladina či šumění lesa.Architektura prostoru. To ty sama.Plní se tvá skrytá přání, ale vyplouvají i obavy. Hezké to bylo. Dobře jsem si početl.

ratce

(Bandy, 2. 7. 2011 1:52)

Díval jsem se na Duška a on rozmlouval s kameny zvíci několika tun. Zkusil jse podobný vzít domů. Věř mi, že marně.Nedovedu si vůbec představit, že bych si ho přendával z ruky do ruky. A do vázy by vůbec nešel. Nejde procpat dveřmi. Zanevřel jsem na kameny. Nebavím se s nimi. Ony se mnou taky ne.

nošení kamenů domů

(ratka, 1. 7. 2011 14:12)

myslím že je to podobně jak říká Dušek. je třeba se kamene zeptat zda chce jít snami domů. mám na tometodu. když najdu kamen, který se mi líbí tk ho vezmu do ruky a nosím. prostě s ním pořád jdu a nesu ho v dlani. Pak v druhé. A pak zase v první. a Tak si ho furt zkouším jak se poci´tuje. A pak je to jasné zda si ho vemu. bu´d otevřu dlaň a pustím ho nebo mi zůstane v dlani. Doma si kameny dávám do květináčů. Některé mám ve velkém džbánu a zalévám s nimi květiny.
Ty "památečné jsou v misce", ale všechny donešeny až po jejich svolení.

Mimi

(Monika, 30. 6. 2011 21:36)

Myslím si, že to bude opravdu i tak, jak píše Saty, každý máme intuici, i když někdo víc a někdo méně, ale vyplatí se jí rozhodně poslouchat v každém případě. Já si osobně myslím, že když na nás kámen může působit pozitivně, může i negativně. Také mě některý osloví, že si jej zamiluju na první pohled, jiný mi nic neříká a může se i stát, že na nás působí některý silně negativně, jak jsi psala ve tvém příběhu.
Jen nevím a asi to nikdo nemůže říci s určitostí, nakolik jsou v kamenech negativní energie, které působí na nás a nakolik jde první negativum z nás a v podstatě, aniž si to připouštíme , vnitřně znervózníme a stane se nám něco, co by se nestalo, kdybychom ten kámen nepotkali. Ale tím pádem ani my neznervózněli. Kde je začátek, v nás, v kameni? Může to být něco na způsob 13. pátek. Já jej třeba mám šťastný, páč vůbec nevím, jakej je den :-D a druhý s obavou čeká, co se semele a ono semele, protože v něm je už zaseto zrnko obavy.

To je právě to, co mi dost vrtá hlavou, ty stopy energií. Logicky vzato, kde se stalo hodně utrpení, měli bychom mít negativní pocity a obráceně. Všechno nechává stopy a otisky.
Ale v tom případě mi není jasný, proč mi je dobře v mý chaloupce a stalo se tady hodně ošklivých věcí. Ale zase tady byl ochranný duch. Když dokončil úkol, zmizel. Možná proto? Ono bude všechno asi složitější, než si myslíme. Paradox je, že člověk má v něčem jasněji na začátku, než po více učení a praxe, páč potom se někdy stane, že jedno vyvrací druhé. Kdysi jsem psala o jednom místě, které na mě působilo silně negativně, ten strom, možná si vzpomenete. Ale začala jsem tam chodit a po pár návštěvách a povídání si s ním, už ten pocit nemám. Jakou měrou je to v nás? Dá se to ovlivnit? Můžeme přeměnit negativní pocity v pozitivní? Vůlí, silou, laskavostí? V čem ano a v čem ne?
Mimi, dala jsi základ pro další debatu.........:-D
Ale to, že je dobré poslouchgat intuici je jasná věc.:-)

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA